59 C 8/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 26. 8. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 1 231 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění 10. 2. 2016, přičemž pojistné bylo sjednáno na dobu neurčitou a bylo splatné ročně. Žalovaná pojistné za období od 10. 2. 2020 do 31. 5. 2020 nehradila a dlužné pojistné za předmětné období činí 1 031 Kč. Nad rámec dlužného pojistného požaduje žalobkyně též částku 200 Kč představující náklady na upomínání. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaná není státní příslušnicí ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU [číslo]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnice řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 10. 2. 2016 platně uzavřena pojistná smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ([anonymizováno]) [značka automobilu], [anonymizována dvě slova], [registrační značka] a doplňkové pojištění (pojištění asistence [anonymizováno] a úrazové pojištění), první roční pojistné bylo sjednáno na 2 315 Kč. Žalovaná žalobkyni neuhradila pojistné za období od 10. 2. 2020 do 31. 5. 2020, ač byla vyzvána k úhradě dlužného pojistného a zároveň byla upozorněna na možný zánik pojištění v případě neuhrazení dlužné částky ve stanovené lhůtě. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně k úhradě dlužné částky, a žalovaná neprokázala, že by předmětnou částku (či její část) uhradila. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 12 odst. 1, § 13 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, upravujících zánik pojištění a pojistitelovo právo na zaplacení dlužného pojistného a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Ohledně příslušenství bylo rozhodnuto dle § 513, § 1968 a § 1970 o. z., a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním ve výši 200 Kč (které žalobkyně pravidelně požaduje s odkazem na sazebník administrativních poplatků, který zveřejňuje na svých internetových stránkách a obchodních místech) soud vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle § 55 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal ujednání o poplatku neplatným dle §§ 1813 a 1814 o.z., a žalobkyni náklady na upomínání ve smyslu ust. §§ 2048 až 2052 o.z. nepřiznal. S ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 005 Kč, přičemž tato částka představuje 67,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,75 % a úspěchu žalované v rozsahu 16,25 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 231 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (vč. návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně a lhůty k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.