7 C 97/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 6. 2022, na základě ust. § 19 zákona č. 131/2000 Sb. o hl. m. [obec] jakožto správce domu [adresa] ve vlastnictví hl. m. [obec], v jehož 4. podlaží se nachází byt [číslo] o velikosti 2+1 s příslušenstvím, na adrese [adresa] (dále jen„ byt“), domáhala po žalovaném vyklizení bytu. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 7. 6. 2021 nájemní smlouvu, na základě které byl žalovaný oprávněn na dobu určitou užívat byt. Žalovaný neuhradil sjednané nájemné a zálohy na služby, proto mu dne 14. 12. 2021 žalobkyně dle ustanovení § 2291 zák. č. 89/2012 Sb. vypověděla nájemní smlouvu bez výpovědní lhůty a vyzvala ho k předání bytu. Přes písemnou předžalobní výzvu žalovaný do dnešního dne byt nevyklidil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Po stránce skutkové dospěl soud k těmto pro rozhodnutí významným zjištěním: [příjmení] domu [adresa] ve vlastnictví hl. m. [obec], v jehož 4. podlaží se nachází byt [číslo] o velikosti 2+1 s příslušenstvím, na adrese [adresa žalovaného], v katastrálním území Vršovice, byla správa nemovitosti svěřena žalobkyni (informace o pozemku a výpis z katastru nemovitostí). Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 7. 6. 2021 nájemní smlouvu na dobu určitou do 31. 5. 2023 k bytu [číslo] ve 4. podlaží, o velikosti 2+1 s příslušenstvím, nacházejícího se v domě [adresa] na adrese [adresa žalovaného], v katastrálním území Vršovice (nájemní smlouva). V čl. 6 smlouvy bylo stanoveno, že žalovaný je povinen hradit nájemné a zálohy na služby ve výši dle evidenčního listu, který je nedílnou součástí smlouvy, a to vždy měsíčně do posledního dne daného měsíce. V čl. 8 byly upraveny podmínky zániku nájmu bytu tak, že žalobkyně je oprávněna dát žalovanému výpověď bez výpovědní doby a požadovat, aby žalovaný bez zbytečného odkladu byt odevzdal, poruší-li žalovaný svou povinnost zvlášť závazným způsobem, zejména tehdy a) nezaplatil-li nájemné a náklady za služby za dobu alespoň tří měsíců. Žalobkyně nájemní vztah pro dluhy na nájemném a zálohách na služby za období červenec 2021 až říjen 2021 dne 14. 12. 2021 vypověděla a poučila žalovaného, že s výpovědí není spojena výpovědní doba, nájemní vztah skončí doručením výpovědi a že žalovaný může vznést do dvou měsíců od doručení proti výpovědi námitky a podat žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi do dvou měsíců od jejího doručení (výpověď ze dne 14. 12. 2021). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný zaplatil dlužné nájemné ani, že by podal žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, která byla žalovanému doručena (doručenka výpovědi). K předání bytu byl žalovaný vyzván jak ve výpovědi (ve lhůtě do jednoho měsíce od doručení), tak i výzvou ze dne 25. 1. 2022, kde žalobkyně žalovaného vyzvala k předání bytu nejpozději do 15 dnů po doručení této výzvy (výpověď z nájmu a výzva k odevzdání bytu včetně dodejky) a konečně předžalobní výzvou ze dne 23. 5. 2022 (předžalobní výzva včetně dodejky). V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný byt vyklidil. Soud tak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že pro právní posouzení věci je rozhodné, že žalobkyně je správcem domu ve vlastnictví hl. m. [obec], v němž se nachází byt, který byl dán do nájmu žalovanému nájemní smlouvou. Žalovaný nezaplatil žalobkyni nájemné a zálohy na služby za období červenec 2021 až říjen 2021 včetně. Žalobkyně výpovědí ze dne 14. 12. 2021 vypověděla žalovanému nájem předmětného bytu bez výpovědní doby, s odůvodněním, že žalovaný porušil povinnost zvlášť závažným způsobem, a to neplacením nájemného a záloh za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce. Zároveň žalovaného poučila, že může do dvou měsíců od doručení této výpovědi podat žalobu na přezkum její oprávněnosti. Nebylo prokázáno, že by žalovaný ke dni doručení výpovědi dlužnou částku zaplatil, ani že by podal žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi. V řízení nebyla tvrzena ani prokázána existence skutečností, které by nasvědčovaly, že je výkon práva žalobkyně zjevným zneužitím práva. Pokud jde o hmotněprávní posouzení věci, podle § 2286 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) platí, že nájem bytu zanikne písemnou výpovědí. Podle § 2288 a § 2291 o.z. může pronajímatel vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně a to podle ustanovení § 2291 odst. 1, 2 o.z. bez výpovědní doby, jestliže nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména tím, že nezaplatil nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje byt nebo dům závažným způsobem, způsobuje jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá byt neoprávněně jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno. Výpověď z nájmu bytu bez výpovědní doby může dát pronajímatel nájemci teprve poté, co ho řádně vyzval k odstranění závadného chování (protiprávního stavu) a marně uplynula doba k nápravě tohoto závadného chování stanovená žalovanému žalobcem pro odstranění závadného stavu. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, jinak se k výpovědi nepřihlíží. (§ 2291 odst. 2 o.z.). Pronajímatel ve výpovědi uvede, zda jde o výpověď s výpovědní lhůtou nebo bez výpovědní lhůty a poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem (§ 2286 odst. 2 o.z.) ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy výpověď nájemci došla (§ 2290 o.z.), jinak je výpověď neplatná (§ 2286 o.z.). Podle ustanovení § 2286 o.z. písemná výpověď pronajímatele musí nájemci dojít. Podle § 2291 odst. 1 o.z. je pronajímatel oprávněn požadovat, aby mu nájemce byt odevzdal bez zbytečného odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Základním předpokladem platnosti výpovědi je existence nájemního vztahu mezi účastníky. Proto se soud nejdříve zabýval otázkou věcné legitimace účastníků předmětného řízení. Pokud jde o žalobkyni, soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že tato, jakožto správce domu dle ust. § 19 zákona č. 131/2000 Sb. o hl. m. [obec], ve kterém se předmětný byt nachází, a pronajímatelka tohoto bytu, je aktivně legitimována k podání výpovědi z nájmu bytu i k podání návrhu na vyklizení a předmětné žaloby. Na základě uzavřené smlouvy s žalobkyní vzniklo žalovanému právo nájmu bytu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně dala žalovanému platnou výpověď z nájmu předmětného bytu. Písemná výpověď má všechny náležitosti platného jednostranného právního úkonu, včetně uvedení, že jde o výpověď bez výpovědní lhůty v souladu s ustanovením § 2291 o.z. a je v ní dostatečně určitě vymezen i její důvod a poučení o možnosti vznést proti výpovědi námitky a podat žalobu na přezkoumání její oprávněnosti. Žalovaný k dnešnímu dni nepodal žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy žalovanému došla. Proto soud nemohl ani přezkoumávat, zda byly výpovědní důvody tam uvedené naplněny. Dnem doručení výpovědi nájem žalovaného skončil (dle ustanovení § [číslo] ve spojení s ustanovením § 2291 o.z. upravujícím lhůtu ke skončení nájmu a ustanovení § 3028 o.z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném, aby byt odevzdal. Dnem, kdy nájem skončil, vznikla žalovanému povinnost (§ 2292 o. z.) odevzdat byt žalobkyni. Užíváním předmětu nájmu je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. [spisová značka], ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. [spisová značka] a rozsudek sp. zn. [spisová značka], ze dne 5. 6. 2019). Vyklizení bytu v sobě zahrnuje též odevzdání věci majiteli tak, aby k ní měl volný přístup a mohl s ní dále disponovat - např. odevzdáním klíčů - nestačí ji pouze opustit (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. [spisová značka], ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. [spisová značka], ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. [spisová značka]). Odevzdání bytu pronajímateli upravuje § 2292 věta druhá a třetí o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. [spisová značka]); nájemce má pronajímateli odevzdat klíče, přičemž věta třetí stanoví vyvratitelnou domněnku odevzdání bytu pronajímateli po skončení nájmu ke dni, kdy ho nájemce opustil způsobem, jímž dal jednoznačně najevo, že zanechává užívání bytu s úmyslem se tam již nevrátit (aniž by mu odevzdal klíče). V den, kdy nájem skončil, žalovaný byt nevyklidil a žalobkyni nepředal a ani byt neopustil takovým způsobem, že žalobkyni muselo být bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že v něm již nebydlí (a uplatnila by se tak domněnka odevzdání bytu stanovená v § 2292 věta třetí o. z.). Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „