9 C 406/2020-208 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 20.8.2020 zaplacení částky 367 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z 9 000 Kč od 11.9.2019 do zaplacení, 34 000 Kč od 11.10.2019 do zaplacení, z 34 000 Kč od 11.11.2019 do zaplacení, z 34 000 Kč od 11.12.2019 do zaplacení, z 34 000 Kč od 11.1.2020 do zaplacení, z 46 000 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, z 21 000 Kč od 26.3.2020 do zaplacení, z 31 000 Kč od 26.4.2020 do zaplacení, z 31 000 Kč od 26.5.2020 do zaplacení, z 21 000 Kč od 26.6.2020 do zaplacení, z 26 000 Kč od 26.7.2020 do zaplacení s tím, že žalovaná částka představuje nájemné za užívání nebytového prostoru sloužícího k podnikání v prvním nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici 18. pluku 15, [obec a číslo] z nájemní smlouvy uzavřené mezi stranami sporu za období od září 2019 do srpna 2020 v měsíční výši 25 000 Kč. Spolu s nájemným byl žalovaný povinen hradit žalobci úhradu za poskytnuté služby ve výši 9 000 Kč měsíčně. Z nájemného a služeb za září 2019 splatného dne 10. 9. 2019 bylo uhrazeno dne 31. 12. 2019 25 000 Kč. Dohodou o uznání dluhu ze dne 21.2.2020 žalovaný dluh uznal a zavázal se jej uhradit v měsíčních splátkách po 12 000 Kč, přes písemnou předžalobní upomínku však uhradil pouze 24.2.2020, 23.3.2020 a 25.6.2020 po 25 000 Kč a 23.4.2020 a 18.5.2020 po 15 000 Kč. Po podání žaloby došlo k uzavření soudního smíru, kterým se žalovaný zavázal vyklidit nebytové prostory do 31.12.2020, kdy došlo k ukončení nájemního vztahu. Žalovaný namítal, že z důvodu uzavření provozovny klubu [příjmení], z níž mu plyne jediný příjem, v období pandemie Covid 2019 žádal žalobce dne 23.3.2020 o snížení nájmu a odložení splátek. Žalobce však jeho žádosti nevyhověl. Od podání žaloby uhradil na svůj dluh 2x 25 000 Kč. Podáním ze dne 21.1.2022 vzal žalobce žalobu zpět, pokud jde o 179 000 Kč a úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, a doplnil, že tato částka představovala nájemné za září 2019 ve výši 9 000 Kč, nájemné a služby za říjen 2019 – únor 2020 po 34 000 Kč. Žalovaný tento dluh uhradil, konkrétně uhradil 9 000 Kč dne 24. 2. 2020, 16 000 Kč dne 24. 2. 2020 a 18 000 Kč dne 23. 3. 2020, 7 000 Kč dne 23. 3. 2020, 15 000 Kč dne 23. 4. 2020 a 12 000 Kč dne 18. 5. 2020, 3 000 Kč dne 18. 5. 2020, 25 000 Kč dne 25. 6. 2020 a 6 000 Kč dne 6. 8. 2020, 14 000 Kč dne 6. 8. 2020 a 20 000 Kč dne 29. 9. 2020, 5 000 Kč dne 29. 6. 2020 a 13 000 Kč dne 30. 10. 2020. Žalobce zároveň vyčíslil další vznikající dluhy do celkové výše 633 201 Kč, výslovně však uvedl, že žalobu o tyto dluhy nerozšiřuje a dále požaduje pouze zaplacení po 34 000 Kč za měsíce březen – červenec 2020 a za měsíc srpen 18 000 Kč. Žalovaný požádal o odročení jednání s tím, že požaduje dostatečný prostor na zajištění obhajoby, veškerých podkladů a důkazního materiálu, aby se mohl obhajovat a připravit námitky. S ohledem na délku řízení považoval soud tuto omluvu za nedůvodnou a dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného. Protože se však žalovaný nevyjádřil, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí, nebylo o části předmětu řízení prozatím rozhodnuto s tím, že o ní bude rozhodnuto samostatným doplňujícím usnesením. Ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 1.1.2019 plyne, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o nájmu nebytových prostor, kterou žalobce přenechal do užívání nebytové prostory o výměře 132 m2 umístěné v přízemí budovy [adresa] v ulici [webová adresa] a žalovaný se zavázal hradit za jejich užívání nájemné ve výši 25 000 Kč měsíčně a za služby spojené s nájmem prostor měsíční zálohy ve výši 9 000 Kč, to vše do každého 10. dne v měsíci. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaný prostory užíval. Z dohody o uznání dluhu ze dne 21.2.2020 se podává, že žalovaný uznal dluh na nájemném za užívání nebytového prostoru klubu [příjmení] ke dni 25.2.2020 ve výši 179 000 Kč a zavázal se jej uhradit ve splátkách po 12 000 Kč měsíčně počínaje 25.3.2020 a první splátku ve výši 25 000 Kč dne 25.2.2020. Usnesením ze dne 22.6.2021 zdejší soud pod sp.zn. [číslo jednací] schválil smír, kterým se žalovaný zavázal vyklidit nebytový prostor do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. (citované usnesení) Dne 23.3.2020 žalovaný žalobce požádal o snížení nájmu (e-mail z 23.3.2020, žádost z 21.3.2020 a potvrzení o doručení žádosti ze dne 23.3.2020, žádost nedatovaná). Dne 3.9.2020 a 10.11.2020 žalobce žalovaného vyrozuměl, že jeho žádosti nevyhověl, neboť žalovaný neuhradil v rozhodném období ani 50% nájemného. S tímto postupem žalovaný nesouhlasil. Výzvou z 13.2.2020 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky (výzva a dodejka). Mezi stranami sporu probíhala další jednání (e-mail z 8.9.2020 a 3.9.2020), která vyústila ve výzvu žalobce k vyklizení nebytových prostor (výzva na č.l. 136). Z příkazu k platbě z uvedených dnů se podává, že dne 23.3.2020 žalovaný uhradil 25 000 Kč, dne 25.6.2020 25 000 Kč. V řízení byly provedeny všechny pro rozhodnutí podstatné důkazy, z jiných než shora uvedených důkazů soud nezjistil pro věc nic podstatného. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalovanému vzniklo dle ustanovení § 2 201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o.z.) právo nájmu prostoru k podnikání. Tím, že žalovaný za užívání nebytových prostor neplatil stanovené nájemné a služby spojené s užíváním prostor, porušil svou povinnost dle ustanovení § 2217 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) a § 4 zákona č. 67/2013 Sb., o službách, ve spojení s § 2 303 o.z.. Vznikl mu tak vůči žalobci dluh ke dni uznání dluhu za září 2019 – únor 2020 ve výši 179 000 Kč (9 000 Kč + 5 x 34 000 Kč), když žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by k tomuto dni část tvrzeného dluhu uhradil (§ 2053 o.z.). Žalovaný nájemné a služby nehradil i nadále až do srpna 2020. Ke dni podání žaloby dne 20.8.2020 byly již podle tvrzení samotného žalobce uhrazeny platby za září – prosinec 2019 (za září 2019 9 000 Kč dne 24. 2. 2020, za říjen 2019 16 000 Kč dne 24. 2. 2020 a 18 000 Kč dne 23. 3. 2020, za listopad 2019 7 000 Kč dne 23. 3. 2020, 15 000 Kč dne 23. 4. 2020 a 12 000 Kč dne 18. 5. 2020, za prosinec 2019 3 000 Kč 18. 5. 2020, 25 000 Kč dne 25. 6. 2020 a 6 000 Kč dne 6. 8. 2020) a za leden 2020 14 000 Kč dne 6. 8. 2020. V rozsahu 125 000 Kč tak žaloba nebyla podána důvodně. Po podání žaloby bylo dle tvrzení žalobce na dluh uhrazeno za leden 2020 20 000 Kč dne 29. 9. 2020 a za únor 2020 5 000 Kč dne 29. 6. 2020 a 13 000 Kč dne 30. 10. 2020 188 000 Kč (5 x 34 000 Kč + 18 000 Kč), které po zpětvzetí žaloby zůstalo předmětem sporu, uhrazeno nebylo. Protože žalovaný nehradil nájemné a služby v dohodnutém termínu, dostal se podle ustanovení § 1968 o.z. do prodlení s placením nájemného a úhrady za služby. Podle ustanovení § 1970 o.z. za použití § 1 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. tak vzniklo žalobci právo požadovat od žalovaného vedle jistiny dluhu i zaplacení úroku z prodlení vždy od každého 11. dne v měsíci až do zaplacení dluhu, tedy nejméně ve výši přiznané mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Proto soud žalobě v rozsahu po jejím částečném zpětvzetí vyhověl. Protože žalobce neuvedl, kdy mu byla uhrazena částka 28 000 Kč za měsíc únor 2020, vyčíslil soud úrok z prodlení z této částky pouze obecnou formulací do zaplacení a nikoli konkrétním datem, kdy byla pohledávka uhrazena. Na rozhodnutí soudu nemělo vliv, že část dluhu vznikla v období pandemie koronaviru, neboť předpisy zmírňující dopad pandemie (209/ 2020 Sb., 210/ 2020 Sb.) na výši nájemného v prostoru určeném k podnikání nemají vliv. Z § 3 zák.č. 210/2020 Sb. pouze plyne, že pohledávky, které se staly splatnými v období od 12.3.2020 do 30.6.2020 lze zaplatit až do 31.12.2020. Tato lhůta již uplynula. Z citovaného zákona neplyne, že by pronajímateli nevznikal nárok na úroky z prodlení, případně, že by zanikal již vzniklý nárok na zaplacení úroku z prodlení (u pohledávek splatných před 27.4.2020). Žádný z předpisů také žalovanému nedává právo na požadovanou slevu na nájemném. Bylo jen na žalobci, zda žalovanému požadovanou slevu poskytne, pokud tak neučinil, zůstala žalobci zachována povinnost dle uzavřené nájemní smlouvy. Sluší se připomenout, že první dluhy na nájemném žalobci vznikly již několik měsíců před začátkem pandemie. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. §142 odst.2 o.s.ř., když žalobce byl úspěšný ze [číslo] a neúspěšný z [číslo]. Žalobce tak má právo na náhradu 2/5 účelně vynaložených nákladů řízení. Jeho náklady jsou tvořeny částkou 14 680 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále odměnou advokáta vypočtenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 63 570 Kč za 6,5 úkonu právní pomoci po 9 780 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba, vyjádření k podanému odporu, účast u jednání soudu dne 31.5.2021, vyjádření z 4.8.2021, účast u jednání soudu dne 4.5.2021), 7 x náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč k úkonu dle vyhl. č.177/96 Sb. tj. 2 100 Kč, s připočtením 21% DPH dle ust. §137 odst. 3 o.s.ř. Celkem činí náklady říz