11 C 366/2022-35 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 930 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 13. 1. 2021 (dále též jen„ smlouva“). 2. V podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 13. 1. 2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě zapůjčila žalované částku 9 000 Kč, která jí měla být vrácena dne 4. 2. 2022, a to spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 779 Kč. Žalovaná zapůjčenou částku po uvedeném datu splatnosti nevrátila, ke dni podání návrhu uhradila toliko 971 Kč, tuto částku žalobkyně započetla na smluvní pokutu. Dlužná částka je tedy tvořena částkou 11 779 Kč a náklady na upomínání ve výši 2 500 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Obě byly k prvnímu jednání konanému dne 13. 9. 2021 řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 13. 1. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit do 4. 2. 2021 spolu s poplatkem ve výši 2 779 Kč (smlouvou o zápůjčce ze dne 13. 1. 2021 včetně obchodních podmínek). 6. Žalobkyně odeslala dne 13. 1. 2021 na účet žalované částku 9 000 Kč, tato částka byla na účet žalované připsána (potvrzením o platbě, výpisem z účtu žalované). 7. Ověření příjmů žalované před uzavřením smlouvy bylo provedeno na základě výplatních pásek předložených žalovanou, a to za měsíc září 2020, kdy čistá mzda žalované činila 20 848 Kč, za měsíc říjen 2021, kdy čistí mzda činila 25 453 Kč a za měsíc listopad 2021, kdy čistá mzda činila 25 990 Kč (výplatními lístky za měsíc září 2020, říjen 2021 a listopad 2021). 8. Žalovaná byla před podáním žaloby opakovaně ze strany žalobkyně upomínána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 27. 7. 2022, v níž žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do tří dnů. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 3. 6. 2022 (upomínkami k zaplacení dluhu ze dne 15. 9. 2020, 22. 9. 2020, 29. 9. 2020, 8. 10. 2020 a 15. 11. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 2. 6. 2022 včetně podacího lístku). 9. Žalovaná přitom soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a vrácení částky obdržené od žalobkyně netvrdila. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila toliko 971 Kč. 10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 11. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“). 12. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem 2 779 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 13. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně má ze zákona povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. 14. K výzvě soudu stran splnění této povinnosti žalobkyně dne 20. 12. 2022 uvedla, že příjmy žalované zjistila ze sdělení žalované, že je zaměstnankyní na plný úvazek s měsíčním příjmem 19 000 Kč, a to na pozici manager u [právnická osoba], má smlouvu na dobu neurčitou. Ověření příjmů žalované bylo provedeno na základě výplatních pásek předložených žalovanou, a to za měsíc září 2020, říjen 2021 a listopad 2021. Z doložených výplatních pásek nebylo zjištěno, že by zaměstnavatel žalované strhával jakékoli částky na předchozí exekuce. Z výše uvedených výplatních pásek byl zjištěn průměrný čistý měsíční příjem žalované 25 590 Kč. Výdaje žalované žalobkyně zjistila ze sdělení žalované, že její měsíční výdaje činí 10 000 Kč, je svobodná, bezdětná, bydlí u rodičů. Následně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované rovněž nahlédnutím do [anonymizováno] evidence exekucí, kde ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovaná neměla žádný záznam. 15. Takový postup nepovažuje soud za dostačující. Pokud jde o příjmovou stránku, tuto má soud za dostatečně prověřenou, z předložených výplatních lístků se podává na první pohled dostatečný příjem žalované. Nedostatečné je však prověřování výdajové stránky úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně se spokojila s tvrzeními žalované, aniž by se je pokoušela jakkoli ověřit (přitom pro posouzení úvěruschopnosti jsou rozhodující individuální poměry žadatele). Byť žalobkyně nahlédla do evidence exekucí, neprověřila, zda má žalovaná další závazky u jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jak je běžnou praxí (například nahlédnutím do databází [příjmení], [anonymizováno] apod.), nevyžádala si od žalované výpisy z účtu, jak bývá obvyklé. Vyšla pouze z údajných tvrzení žalované o výši jejích výdajů. Že tato výše výdajů byla žalovanou skutečně tvrzena, přitom žalobkyně soudu nijak nedoložila (nepředložila žádný listinný důkaz prokazující, že žalovaná prohlásila, že její výdaje činí 10 000 Kč). 16. Zástupkyně žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, k němuž byla řádně předvolána, čímž se sama připravila o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení [název soudu] ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. [ústavní nález], a usnesení [název soudu] ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka]). Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr. 17. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 9 000 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržela plnění bez právního důvodu a je povinna žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vydat v rozsahu, ve kterém ke dni vydání rozsudku trvá, tj. ve výši dosud nesplacené jistiny 8 029 Kč. Ačkoliv platba žalované ve výši 971 Kč směřovala formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné ji započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. Proto soud žalobě výrokem I. vyhověl co do 8 029 Kč. 18. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť ohledně této částky je žalovaná s plněním své povinnosti v prodlení. Úrok z prodlení však žalobkyni přiznal až od 14. 6. 2022, tj. ode dne následujícího po dni, kterým uplynula lhůta splatnosti stanovená v žalované prokazatelně odeslané předžalobní upomínce (upomínka byla odeslána dne 3. 6. 2022, podle domněnky doby dojití zakotvené v § 573 o. z. došla do sféry dispozice žalované dne 8. 6. 2022, od tohoto data počala běžet v upomínce stanovená tři denní lhůta k plnění, jež uplynula 13. 4. 2022, a od následujícího dne byla žalovaná v prodlení. 19. Ve zbývajícím rozsahu proto soud ze shora popsaných důvodů žalobu výrokem II. zamítl. 20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Účastníci řízení měli ve věci zhruba stejný úspěch, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z nich. 21. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.