12 C 15/2023-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 5.11.2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 4 107 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná, jako provozovatel motorového vozidla, osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm³ do [číslo] cm³ [registrační značka], [VIN kód], neměla v době od 1.4.2021 do 20.6.2021 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Nesplnění této zákonné povinnosti vznikl žalobkyni, jako právnické osobě oprávněné ze zákona k příjmu příspěvku do garančního fondu, nárok na zaplacení příspěvku ve výši 4 107 Kč. Předmětná pohledávka žalobkyně se skládá z příspěvku vypočteného ze zákonné denní sazby ve výši 86 Kč, vynásobené počtem dní, kdy bylo toto vozidlo provozováno v rozporu se zákonem tj. 81 dní (ve výpočtu 47 x 81 činí 3 807 Kč), zákonného úroku z prodlení a dále poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč za vozidlo. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř“) na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná, která je provozovatelem motorového vozidla, osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm³ do [číslo] cm³ [registrační značka], [VIN kód], neměla v době od 1.4.2021 do 20.6.2021 (tj. po dobu 81 dní) k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku ve výši 4 107 Kč (výzva byla doručena 25.2.2022), avšak ten na tuto výzvu nereagovala a ničeho neuhradila. Žalovaná částku neuhradila ani v dodatečné lhůtě, a proto ho žalobkyně opětovně vyzvala k úhradě nedoplatku společně s úrokem z prodlení, avšak ani na tuto výzvu žalovaný neuhradil nic (splatnost 26.4.2022). Právní zástupkyní žalobkyně pak byla žalované zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaný také nereagoval (předžalobní výzvou ze dne 22.8.2022, záznamem o sledování zásilky). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů, navržených žalobkyní. 6. Podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7. Ačkoliv je žalovaná provozovatelem vozidla, v období 1.4.2021 do 20.6.2021 neměla sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby, stanovené v § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí České republiky, č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 147/2017 Sb., vynásobené počtem dní (81 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999Sb., ve výši 300 Kč, stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 417/2017 Sb. 8. Žalovaná příspěvek do garančního fondu žalobkyně řádně a včas nezaplatila, tudíž se dostala dle 1968 občanského zákoníku, do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 107 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním stavem, písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (tzv. bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.