12 C 209/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 14. 2. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 615 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 23. 11. 2020 úvěr ve výši 3 500 Kč, který měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách, kdy poslední splátka měla být splatná dne 23. 12. 2020. Podle čl. VIII smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 950 Kč, který obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobkyni. Žalobkyně rovněž požaduje zaplacení poplatku ve výši 165 Kč za službu„ Presto“, kterou si žalovaný dle odst. II.5 smlouvy zvolil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 500 Kč a výše uvedených poplatků v celkové výši 1 115 Kč, neboť ke dni podání žaloby žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které věřitelka po ověření úvěruschopnosti klienta převedla na účet žalovaného částku 3 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu s poplatky (metodikou posuzovánı́ úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, výpisy z účtu žalovaného, smlouvou, všeobecnými obchodními podmínkami, potvrzením o platbě). Žalovaný však porušila své smluvní povinnosti, když vypůjčenou částku řádně a včas nevrátil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku zaslanou zástupcem žalobkyně dne 30. 7. 2021 (výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 7. 2021, podacím lístkem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k právnímu závěru, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“). Žalovaný jako úvěrovaný, doposud nevrátil žalobkyni, jako úvěrující, poskytnuté peněžní prostředky, čímž porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy, a to i přesto, že byl vyzván k úhradě dlužné částky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 615 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.