12 C 321/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 1. 3. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 5 135 Kč s příslušenstvím, včetně nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Předmětem řízení je zaplacení částky 5 135 Kč jako příspěvku žalované za vozidlo [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], technický průkaz č. [anonymizováno] (druh: osobní automobil s objemem válců nad [číslo] cm3 do [číslo] cm³) za období od 14. 8. 2020 do 31. 10. 2020 (79 dní), kdy jej žalovaná vlastnila a byla zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V této době, tj. po dobu 79 dní, žalovaná neuzavřela pojistnou smlouvu týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem. Nesplněním této zákonné povinnosti ze strany žalované vznikl žalobkyni, jakožto právnické osobě ze zákona oprávněné k příjmu příspěvku do garančního fondu, nárok na zaplacení 5 135 Kč (ve výpočtu 79 dnů x 65 Kč denní sazba = 5 135 Kč) je pohledávkou žalobkyně po dobu 79 dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Pohledávka žalobkyně činí 5 435 Kč (ve výpočtu 5 135 + 300 Kč náklady na uplatnění pohledávky), žalovaná však dlužnou částku neuhradila ani po upomínkách s výzvou k úhradě, které jí byly doručeny. Před podáním žaloby zaslala žalovaná žalobkyni předžalobní výzvu, ani přesto žalovaná ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná byla vlastníkem vozidla registrační značka (objem válců nad [číslo] cm3 do [číslo] cm³) v době od 14. 8. 2020 do 31. 10. 2020 (tj. po dobu 79 dní), aniž by v uvedené době uzavřela smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou tímto vozidlem. Příspěvek za nepojištěné vozidlo žalovaná po upomínce navýšený o náklady na uplatnění však žalovaná nezaplatila, ačkoliv k tomu byla žalobkyní vyzvána. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů („zákon č. 168/1999 Sb.“) a § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (denní sazba ve výši 65 Kč). Žalovaná jako vlastník a provozovatel tohoto vozidla však povinnost nesplnila, proto jí byla uložena tímto rozsudkem, dále je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč (výrok I. rozsudku). Podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 5 135 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a návrh ve věci samé) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 189 Kč. 7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 8. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.