12 C 336/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 14 103,85 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 28. 5. 2020 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Účastníci uzavřeli dne 27. 2. 2022 dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 20 604 Kč s tím, že se zavázala jej splatit žalobkyni spolu s úrokem z úvěru ve výši 17,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 988 Kč, a to vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 3. 2022. Jelikož žalovaná porušila smluvní podmínky, když nehradila sjednané splátky řádně a včas, přistoupila žalobkyně dne 20. 3. 2023 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 13 103,85 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru kapitalizovaným částkou 573,22 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes výzvu ze strany žalobkyně. Žalobkyně se rovněž domáhá smluvního úroku ve výši 17,9 % ročně z dlužné jistiny od 20. 3. 2023 do 16. 4. 2023 a ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 17. 4. 2023 do zaplacení, dále zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 30. 3. 2023 do zaplacení, a také částky 1 000 Kč představující účelně vynaložené náklady žalobkyně spojené s vymáháním pohledávky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 28. 5. 2020 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet] (rámcovou smlouvu [číslo] obchodními podmínkami, ceníkem). Účastníci uzavřeli dne 27. 2. 2022 dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 20 604 Kč. Poskytnutí úvěru bylo schváleno a úvěr byl žalované vyplacen na účet [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit dle sjednaného splátkového kalendáře, a to se smluvním úrokem ve výši 17,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 3. 2022 (dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě, splátkovým kalendářem). Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěryschopnosti žalované jako spotřebitele, když posoudila informace z interních a externích databází (předsmluvním formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně přistoupila dne 20. 3. 2023 k zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého dluhu k uvedenému dni, tj. částky 14 677,07 Kč (přehledem plateb, zesplatňujícím dopisem obsahující předžalobní výzvu včetně podacího archu). 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 604 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 13. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 a § 87 zákona Smlouva o spotřebitelském úvěru tedy byla uzavřena platně a žalovaná byla povinna v souladu s jejími ujednáními vrátit žalobkyni poskytnuté peněžité prostředky. 14. Protože žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, když neplatila řádně a včas sjednané splátky, žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila. Po tomto zesplatnění již žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny i příslušenství. Soud přiznal žalobkyni smluvní úrok v jí požadované výši snížené dle § 122 odst. 4 zákona. Zároveň soud přiznal žalobkyni úrok od jí požadovaného data (tj. od 20. 3. 2023), kdy nastalo zesplatnění úvěru. 15. Vzhledem k tomu, že je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy žalobě ve zbývající části vyhověl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku. 18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.