16 C 197/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 9. 2022 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 7 094 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 4. 11. 2020 pracovní smlouvu, na jejímž základě žalovaný ode dne 16. 11. 2020 vykonával pro žalobce práci na pracovní pozici řidič na dobu určitou do dne 31. 1. 2021 Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 12. 1. 2021 došlo k prodloužení sjednané pracovní doby trvání pracovního poměru do dne 31. 12. 2021. Dne 4. 11. 2020 byla s žalovaným podepsána dohoda o srážkách ze mzdy, kde se žalobce a žalovaný dohodli i na provádění srážek ze mzdy ve výši finančního podílu zaměstnance na stravování. Pracovní poměr skončil ke dni 31. 10. 2021 na základě žádosti žalovaného Dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 29. 10. 2021. Žalovaný ke dni ukončení pracovního poměru přečerpal 25 kusů stravenek, na které mu nevznikl nárok. Žalovanému bylo vydáno 158 kusů stravenek, nárok měl pouze na 139 kusů stravenek, žalovaný dále dostal 5 kusů stravenek jako rezervu a 1 stravenku z minulého období. Zaměstnanec žalobce dostává stravenky v hodnotě 90 Kč, částka 20 Kč je zaměstnanci strhávána ze mzdy, zaměstnavatel hradí částku 70 Kč. Za 25 kusů stravenek tak žalovaný dluží žalobci částku 1 750 Kč (25 x 70 Kč). Dále bylo zjištěno, že žalovaný čerpal 200 hodin dovolené, i když měl nárok pouze na 166 hodin dovolené. Za 34 hodin vyčerpané dovolené, na které žalovanému nevznikl nárok, je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy ve výši 6 537 Kč (34 hodin x 192,23 Kč). Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes zaslání předžalobní upomínky dne 12. 8. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobce s rozhodnutím věci bez jednání souhlasil již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel se žalobcem dne 4. 11. 2020 pracovní smlouvu, na jejímž základě ode dne 16. 11. 2020 vykonával práci na pracovní pozici řidič na dobu určitou do dne 31. 1. 2021, dodatkem pracovní smlouvy ze dne 12. 1. 2021 došlo k prodloužení sjednané pracovní doby trvání pracovního poměru do dne 31. 12. 2021 (pracovní smlouva ze dne 4. 11. 2020, dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 12. 1. 2021). Žalovaný podepsal dohodu o srážkách ze mzdy, na jejímž základě mu byly prováděny i srážky ze mzdy ve výši finančního podílu zaměstnance na stravování (dohoda o srážkách ze mzdy ze dne 4. 1. 2020). Pracovní poměr skončil ke dni 31. 10. 2021 na žádost žalovaného dohou o rozvázání pracovního poměru (žádost o rozvázání pracovního poměru ze dne 27. 10. 2021, dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 29. 10. 2021, potvrzení o zaměstnání ze dne 31. 10. 2021). Žalovaný obdržel neoprávněně 25 kusů stravenek a přečerpal dovolenou o 34 hodin (výplatní pásky za červen a říjen 2021, evidence stravenek, přehled nepřítomnosti, pohledávka za přečerpané stravenky při vyúčtování). Žalobce zaslal žalovanému výzvu k zaplacení dne 8. 4. 2022 a předžalobní upomínku dne 12. 8. 2022, avšak žalovaný na tyto výzvy nereagoval a ničeho nezaplatil (upomínka ze dne 8. 4. 2022, předžalobní upomínka ze dne 12. 8. 2022, dodejka ze dne 16. 8. 2022). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobcem. 6. Soud posoudil situaci týkající se stravenek jako bezdůvodné obohacení a podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § [číslo] odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Pokud jde o přečerpanou dovolenou, soud rozhodl s ohledem na § 222 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo. 7. Žalovaný dlužnou částku do dne splatnosti nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobce (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce proti žalovanému představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a 600 Kč (2x 300 Kč za učiněné úkony výzva k plnění a návrh ve věci samé) jako paušální náhrada nákladů podle § 1 odst. odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky [číslo] [anonymizováno], tj. náklady v celkové výši 1 000 Kč. 10. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.