22 C 298/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 9. 2022 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 52 239,56 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 24. 2. 2020 (dále jen„ smlouva o úvěru“) mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V podání ze dne 9. 3. 2023 žalobkyně dodala, že její právní předchůdkyně dostatečně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr. 4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 13. 6. 2023. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalované. Oba účastníci byli k prvnímu jednání konanému dne 13. 6. 2023 řádně předvoláni, žalobkyně se podáním ze dne 6. 6. 2023 omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání k nařízenému jednání řádně doručeno dne 15. 5. 2023. 5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 24. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokovou sazbou ve výši 5,75 % měsíčně (smlouvou o úvěru ze dne 24. 2. 2020, včetně obchodních podmínek společnosti [právnická osoba], kopií občanského průkazu žalované, loan application info). 7. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované informace o spotřebitelském úvěru (formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). 8. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované částku 20 000 Kč dne 24. 2. 2020, částku 10 000 Kč dne 25. 3. 2020, částku 5 000 Kč dne 31. 3. 2020, částku 5 000 Kč dne 14. 4. 2020, částku 2 000 Kč dne 22. 4. 2020, částku 2 000 Kč dne 30. 4. 2020, částku 1 000 Kč dne 4. 5. 2020, částku 500 Kč dne 29. 5. 2020, částku 2 000 Kč dne 9. 6. 2020, částku 1 700 Kč dne 10. 6. 2020, částku 1 000 Kč dne 28. 7. 2020, částku 1 500 Kč dne 21. 9. 2020, částku 4 500 Kč dne 27. 10. 2020, částku 500 Kč dne 9. 12. 2020 a částku 1 000 Kč dne 5. 1. 2021 (potvrzením o provedené platbě the [příjmení] ze dne 24. 2. 2020, 25. 3. 2020, 31. 3. 2020, 14. 4.2020, 22. 4. 2020, 30. 4. 2020, 4. 5. 2020, 29. 5. 2020, 9. 6. 2020, 10. 6. 2020, 28. 7. 2020, 21. 9. 2020, 27. 10. 2020, 9. 12. 2020, 5. 1. 2021). 9. Žalovaná na dluh uhradila částku v celkové výši 34 600 Kč (platební bilancí). 10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně převedla na žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovanou (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 5. 2021, v němž žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do tří dnů; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 28. 5. 2021 (předžalobní výzvou a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 5. 2021 včetně podacího lístku). 11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 12. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 13. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně poskytla žalované úvěr ve výši 56 239,56 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 20. Jednou ze základních povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona s náležitou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. 21. V řešené věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně této své povinnosti nedostála, neboť z žalobních tvrzení vyplynulo, že provedla toliko lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno]. Za této situace tedy právní předchůdkyně žalobkyně nemohla bez dalšího uzavřít, že žalovaná má dostatek prostředků k úhradě dluhu dosahujícího výše 56 239,56 Kč. To platí tím spíše, že ke svému tvrzení ohledně lustrace žalované žalobkyně nepředložila žádné důkazy. 22. Žalobkyně tedy neunesla své důkazní břemeno stran prokázání posouzení schopnosti žalované splácet úvěr a tím, že se k jednání nedostavila, připravila se o možnost být soudem v tomto směru poučena. Na uvedeném nic nemůže změnit ani to, že v omluvě z jednání žalobkyně žádala o poučení a poskytnutí lhůty, pokud by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, neboť soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). 23. Z výše uvedených důvodů soud v souladu s § 87 odst. 1 zákona shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 56 239,56 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržela plnění bez právního důvodu a je povinna žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vydat v rozsahu, ve kterém ke dni vydání rozsudku trvá, tj. ve výši dosud nesplacené jistiny. Ačkoliv platba žalované ve výši 38 600 Kč směřovala formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné ji započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. Proto soud žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 17 639,56 Kč. 24. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť ohledně této částky je žalovaná s plněním své povinnosti v prodlení. Úrok z prodlení však