22 C 45/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 600 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 6. 2020 (dále též jen„ smlouva“). 2. V podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 24. 6. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě zapůjčila žalovanému částku 10 000 Kč, která jí měla být vrácena dne 16. 7. 2020, a to spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč. Žalovaný zapůjčenou částku po uvedeném datu splatnosti nevrátil, ke dni podání návrhu uhradil toliko 6 564 Kč, tuto částku žalobkyně započetla na náklady na upomínání a smluvní pokutu. Dlužná částka je tedy tvořena částkou 12 600 Kč a náklady na upomínání ve výši 936 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 1. 6. 2023 řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 6. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 16. 7. 2020 spolu s poplatkem ve výši 2 600 Kč (smlouvou o zápůjčce ze dne 24. 6. 2020 včetně všeobecných obchodních podmínek). 6. Žalobkyně odeslala dne 24. 6. 2020 na účet žalovaného částku 10 000 Kč, tato částka byla na účet žalovaného připsána (potvrzením o platbě od [anonymizováno] banky, výpisem z účtu žalovaného). 7. Žalovaný byl před podáním žaloby opakovaně ze strany žalobkyně upomínán k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 27. 7. 2022, v níž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 27. 7. 2022 (upomínkami k zaplacení dluhu ze dne 15. 9. 2020, 22. 9. 2020, 29. 9. 2020, 8. 10. 2020 a 15. 11. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 27. 7. 2022 včetně podacího archu). 8. Žalovaný přitom soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a vrácení částky obdržené od žalobkyně netvrdil. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil toliko 6 564 Kč. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 10. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“). 11. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem 2 600 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 12. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně má ze zákona povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. 13. K výzvě soudu stran splnění této zákonné povinnosti žalobkyně dne 15. 2. 2023 uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Žalobkyně tedy neunesla své důkazní břemeno stran prokázání posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr a tím, že se k jednání nedostavila, připravila se o možnost být soudem v tomto směru poučena. Na uvedeném nic nemůže změnit ani to, že v omluvě z jednání žalobkyně žádala o poučení a poskytnutí lhůty, pokud by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, neboť soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, což činí smlouvu podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnou. 14. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 10 000 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržel plnění bez právního důvodu a je povinen žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vydat v rozsahu, ve kterém ke dni vydání rozsudku trvá, tj. ve výši dosud nesplacené jistiny. Ačkoliv platba žalovaného ve výši 6 564 Kč směřovala formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné ji započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. Proto soud žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 3 436 Kč. 15. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť ohledně této částky je žalovaný s plněním své povinnosti v prodlení. Úrok z prodlení však žalobkyni přiznal až od 5. 8. 2022, tj. ode dne následujícího po dni, kterým uplynula lhůta splatnosti stanovená v žalovanému prokazatelně odeslané předžalobní upomínce (upomínka byla odeslána dne 27. 7. 2022, podle domněnky doby dojití zakotvené v § 573 o. z. došla do sféry dispozice žalovaného dne 1. 8. 2022, od tohoto data počala běžet v upomínce stanovená tři denní lhůta k plnění, jež uplynula 4. 8. 2020, a od následujícího dne byla žalovaný v prodlení. 16. Ve zbývajícím rozsahu proto soud ze shora popsaných důvodů žalobu výrokem II. zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně totiž byla úspěšná v méně než polovině předmětu řízení, na náhradu nákladů řízení by tak měl právo žalovaný. Tomu však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. 18. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.