23 C 45/2022-109 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu dne 10. 5. 2022 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 233 850 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalované za užívání jednoho jídelního stolu pro šest osob (dále jen:„ [anonymizováno]“) umístěného v objektu restaurace na adrese [adresa] (dále jen.„ [anonymizováno]“) za dobu od 10. 5. 2012 do 16. 8. 2016, tedy za 1 559 dní, s tím, že obvyklá cena nájmu stolu činí 150 Kč na den. Žalobce uvedl, že je vlastníkem [příjmení] na základě smlouvy o dílo uzavřené v roce [rok] se zhotovitelem [jméno] [příjmení], jenž pro něj zhotovil celkem 22 stolů. [příjmení] byly se souhlasem umístěny v [anonymizováno]. Restauraci vlastnila a provozovala [právnická osoba] [obec], nyní [právnická osoba], [IČO] (dále jen:„ [právnická osoba]“). Dne 22. 4. 2010 došlo k uzavření dvou kupních smluv mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, kterými na žalovanou mělo být převedeno vlastnické právo k objektu [anonymizováno] a k vybavení [anonymizováno], včetně stolů a [příjmení], ač stoly nebyly ve vlastnictví prodávající společnosti a žalovaná nebyla v dobré víře, že nabývá od vlastníka. Protože na žalovanou vlastnické právo ke [příjmení] nepřešlo a žalobce nesouhlasil s tím, aby [anonymizováno] užívala žalovaná, užívala žalovaná [příjmení] od 22. 4. 2010 neoprávněně, když [anonymizováno] zůstal v [anonymizováno]. Dne 16. 8. 2016 byla [anonymizováno], vybavení vč. stolů předány insolvenčnímu správci společnosti [právnická osoba], čímž skončilo užívání [příjmení] žalovanou. 2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a uvedla, že [anonymizováno] nabyla kupní smlouvou na vybavení Restaurace. Kupní smlouva se řídila zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen:„ obch. zák.“) a žalovaná byla v dobré víře, že prodávající společnost je vlastníkem veškerého převáděného vybavení [anonymizováno] vč. stolů. Žalovaná proto dle § 446 obch. zák. spolu s vybavením [anonymizováno] nabyla i stoly bez ohledu na to, zda byly či nebyly ve vlastnictví prodávající společnosti [právnická osoba] S tímto odůvodněním rozhodl i Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 13. 4. 2016, č. j. 59 C 98/2013 – 108 (dále jen:„ Rozsudek“), kterým byla zamítnuta žaloba žalobce proti žalované o vydání stolů. Dále žalovaná uvedla, že v době od 15. 4. 2011 do 15. 8. 2016 vybavení [anonymizováno] vč. [příjmení] užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 13. 4. 2011 společnost [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] při podnikatelské činnosti se tak obohatil nájemce, nikoliv žalovaná. Závěrem žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce. K tomu žalovaná uvedla, že ač je dodržena objektivní promlčecí lhůta jak dle § 107 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen. „obč. zák.“), tak dle § 638 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), žalobce nedodržel subjektivní promlčecí lhůtu, jež dle § 107 obč. zák. činí 2 roky a dle § 629 OZ činí 3 roky. Žalovaná má za to, že subjektivní lhůta začala žalobci plynout nejpozději 3. 12. 2014, kdy na jednání u zdejšího soudu ve věci 59 C 98/2013 žalobce prokazatelně disponoval informacemi o tom, kdo stoly užívá, tedy kdo se mohl na jeho úkor obohacovat. 3. Žalobce doplnil, že žalovaná není vlastníkem [příjmení], protože při uzavření kupní smlouvy na vybavení [anonymizováno] nebyla v dobré víře. Uzavřením kupních smluv totiž došlo k vyvedení majetku ze společnosti [právnická osoba], pročež ohledně společnosti bylo zahájeno insolvenční řízení. V insolvenčním řízení byla vedena řízení o neúčinnosti převodu [anonymizováno]. Insolvenční soud rozhodl, že kupní smlouva na [anonymizováno] je neúčinným právním úkonem. Žalovaná poté v insolvenčním řízení společnosti [právnická osoba] uplatnila pohledávku na vrácení kupní ceny. Žaloba byla zamítnuta, protože v řízení bylo zjištěno, že žalovaná společnosti [právnická osoba] kupní cenu za [anonymizováno] nikdy neuhradila. Žalovaná proto nemohla být v dobré víře ohledně nabytí vlastnického práva ke [příjmení], když věděla, že zaplacení kupní ceny bylo simulováno. K převodu [příjmení] proto nemohlo dojít. Těmito okolnostmi se však soud I. stupně v [anonymizováno] nezabýval a žalobu zamítl z důvodu, že žalovaná v dobré víře byla. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 2. 2017 č. j. 72 Co 325/2016-150 zamítavý výrok [anonymizováno] potvrdil, když v mezidobí došlo k zápisu vybavení [anonymizováno] vč. [příjmení] do majetkové podstaty společnosti [právnická osoba], čímž došlo k tomu, že žalobce nemohl o vydání věcí žalovat žalovanou. To se stalo proto, že po rozhodnutí o neúčinnosti kupní smlouvy, zapsal insolvenční správce [anonymizováno] a vybavení vč. [příjmení] do majetkové podstaty společnosti [právnická osoba] Žalobce podal proti insolvenčnímu správci žalobu o vyloučení stolů ze soupisu majetkové podstaty společnosti [právnická osoba] [anonymizováno] Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. 177 ICm 2595/2016 bylo rozhodnuto o vyloučení stolů ze soupisu majetkové podstaty, protože žalobce ke stolům prokázal nabývací titul. [příjmení] [příjmení] je proto žalobce. 4. K námitce promlčení vznesení žalovanou žalobce uvedl, že její uplatnění je v rozporu s dobrými mravy. Odůvodnil to tím, že žalovaná jednala v rámci sporů vedených se žalobcem v rozporu s dobrými mravy, lhala o zaplacení kupní ceny, to podporovala falešnými důkazy a svým jednáním a svými tvrzeními mu bránila v tom, aby žalobu podal dříve. Na základě nepravdivých tvrzení žalované byla zamítnuta žaloba na vydání stolů podaná žalobcem proti žalované s odůvodněním, že kupní smlouva se řídí obchodním zákoníkem a žalovaná na jejím základě vlastnické právo ke stolům v dobré víře nabyla. S ohledem na nepravomocný Rozsudek byl žalobce od 13. 4. 2016 v nejistotě o svém vlastnickém právu. Až dne 25. 5. 2021, kdy bylo rozhodnuto o vynětí stolů z majetkové podstaty společnosti [právnická osoba], získal žalobce jistotu, že vlastníkem je on. Od tohoto data začala žalobci běžet subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení, protože teprve tehdy mohl jako vlastník začít uplatňovat svá práva, mj. i právo na vydání bezdůvodného obohacení. Je proto v rozporu s dobrými mravy, aby žalovaná, která zapříčinila závadný stav (sporovala vlastnické právo žalobce) za účelem vlastního obohacení, mohla namítat promlčení. <b>5. Mezi stranami je sporu o tom, zda je žalobce oprávněn požadovat vydání bezdůvodného obohacení za užívání [příjmení], když žalovaná rozporuje jeho vlastnické právo a tvrdí, že vlastnické právo ke [příjmení] nabyla ona, dále v tom, zda se užíváním [příjmení] obohatila právě žalovaná, když žalovaná namítá užívání [příjmení] nájemcem, a především je mezi stranami sporné, zda žalobce nárok uplatnil včas, když žalovaná vznesla námitku promlčení, kterou žalobce označil za rozpornou s dobrými mravy.</b> 6. Na jednání dne 18. 1. 2023 soud poskytl účastníkům v tomto směru poučení dle §118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen: „o.s.ř.“), kdy poučení směřovalo k otázce aktivní a pasivní legitimace, především pak k otázce promlčení nároku. Soud žalobce poučil, aby dostatečně tvrdil a prokazoval, že žalobu podal včas, a pokud tvrdí, že námitka promlčení žalované je v rozporu s dobrými mravy, pak je nutné, aby konkrétně tvrdil a prokázal, že žalobu nemohl podat dříve právě pro jednání žalované, které bylo v rozporu s dobrými mravy. 7. S ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení vedl soud dokazování primárně k posouzení toho, zda byla žaloba podána včas, tj. k posouzení okolností významných pro běh promlčecí lhůty ohledně žalobou uplatněného nároku žalobce a toho, zda vznesená námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. K tomu přistoupil z toho důvodu, že i pokud by byl žalobce aktivně legitimován k podání žaloby a/nebo žalovaná pasivně legitimována, vznesená námitka promlčení by vedla v obou případech k zamítnutí žaloby. Otázka promlčení proto musela být vyřešena přednostně. 8. Soud proto k této otázce provedl dokazování následujícími listinnými důkazy: 9. Z úplného výpisu z Obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] vyplývá, že společnost od založení do 1. 10. 2010 používala firmu [právnická osoba], od 1. 10. 2010 užívá firmu [právnická osoba] Ve výpisu je uvedeno, že jednatelem společnosti byla od založení do 1. 10. 2010 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], od 1. 10. 2010 do 15. 4. 2013 jím byl [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a od 15.4.2013 do současnosti jím je žalobce. Z výpisu dále plyne, že dne 16. 11. 2010 bylo ohledně společnosti zahájeno insolvenční řízení, dne 16. 5. 2011 bylo rozhodnuto o úpadku společnosti a dne 13. 7. 2011 bylo rozhodnuto o prohlášení konkurzu na majetek společnosti. 10. Z faktury/daňového dokladu [číslo] [číslo] vyplývá, že faktury byly vystavené panem [jméno] [příjmení] na stoly pro 4 osoby a pro 2 osoby a pro 6 osob, odběratel je uveden pan [celé jméno žalobce]. Faktury jsou splatné dne 3. 3. 2008. 11. Z kupní smlouvy ze dne 22. 4. 2010 vyplývá, že mezi společností [právnick