28 C 13/2023-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhal, aby soud uložil žalované povinnost k zaplacení částky 30 720,70 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne [datum] smlouvu [číslo], na jejímž základě jí byla vydána kreditní karta, prostřednictvím které mohla žalovaná čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč. Žalované byl otevřen kartový úvěrový účet [číslo] ze kterého mohla pomocí karty čerpat peněžní prostředky. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních anuitních splátkách ve výši 5% z čerpané částky, minimálně ve výši 500 Kč. Žalovaná však nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobce dne [datum] prohlásil úvěr za splatný. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku poslanou dne [datum]. 2. Žalobce je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním příslušníkem [země] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalované v souladu s [ustanovení pr. předpisu] s . Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a [země] o právní pomoci v občanských věcech. Rozhodným právem je české právo v souladu s ust. [ustanovení pr. předpisu] s . 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobce s rozhodnutím věci bez jednání souhlasil již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobcem dne [datum] smlouvu [číslo], na jejímž základě jí byla vydána kreditní karta, prostřednictvím které mohla žalovaná čerpat peněžité prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu 30 000 Kč, žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních anuitních splátkách (žádost o kreditní kartu ze dne [datum], informace z [anonymizována dvě slova], smlouva [číslo], předsmluvní informace ke kreditní kartě, dva záznamy o podpisu klienta ze dne [datum], obchodní podmínky [anonymizováno], sazebník [anonymizováno] pro fyzické osoby). Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, proto se úvěr stal splatným, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum] (výpis z účtu [číslo] výpis přijatých plateb, výpis všech transakcí, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum], dodejka ze dne [datum]). Žalobce vyzval žalovanou ke splacení úvěru výzvou ze dne [datum] a předžalobní upomínkou ze dne [datum], avšak žalovaná na tyto výzvy nereagovala a ničeho nezaplatila (výzva ze dne [datum], dodejka ze dne [datum], předžalobní upomínka ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobcem. 7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 8. Žalovaná spotřebitelský úvěr do dne splatnosti nezaplatila, tudíž se dostala dle § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobci právo požadovat po žalované vedle zaplacení úvěru i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobce (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce proti žalované představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 230 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, náklady zastoupení žalobce advokátem ve výši 3x 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu ve věci samé) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrada paušálních výdajů ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. též částka ve výši 378 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, kterou je zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., tj. náklady v celkové výši 3 408 Kč s DPH. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.