28 C 211/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 872 646,52 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní po ověření úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 900 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 214 Kč měsíčně. Do výše splátky byl zahrnut úrok ve výši 5,99 % ročně. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu zaplatil částku 122 353 Kč, z toho částka 48 714,83 Kč byla započítána na jistinu, částka 46 548,17 Kč byla započítána na úroky, částka 9 090 Kč na pojistné a částka 18 000 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek po dobu delší než tři měsíce, proto mu byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč (500 Kč x 3 měsíce). Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Pohledávka žalobkyně ve výši 872 646,52 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 851 285,17 Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 17 134,35 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a neuhrazeného pojistného ve výši 2 727 Kč. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum]. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem [země] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s [číslo listu] odst. [anonymizováno] [nařízení EP]. Rozhodným právem je české právo v souladu s [číslo listu] odst. [anonymizována tři slova]) nařízení [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagovali na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní po ověření úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 900 000 Kč na účet č. [bankovní účet], žalovaný se zavázal úvěr splácet v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 214 Kč měsíčně s úrokem ve výši 5,99 % ročně a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč (záznamy o platnosti povolení k pobytu, průkaz o povolení k trvalému pobytu a pas žalovaného, příjmy a výdaje žalovaného, smlouva [číslo] ze dne [datum], Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy [číslo] úvěrové podmínky, splátkový kalendář, výpis z účtu žalovaného, potvrzení o vyplacení úvěru ze dne [datum]). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru žalobkyní (Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne [datum] s podacím archem). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 900 000 Kč, který se zavázal splácet v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 214 Kč měsíčně s úrokem ve výši 5,99 % ročně. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil. 11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka], který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 13. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. 14. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). 15. Sjednaný smluvní úrok ve výši 5,99 % i poplatek za uzavření smlouvy ve výši 18 000 Kč jsou odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. 16. Žalovaný dlužnou částku do dne splatnosti nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal zcela úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyně proti žalovanému představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 34 907 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, náklady zastoupení žalobce advokátem ve výši 2x 11 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 1x 5 910 Kč (jednoduchá výzva k plnění) dle § 7 a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrada paušálních výdajů ve výši 3x 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. též částka ve výši 6 394,50 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, kterou je zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odv