28 C 220/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 13 133,12 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce na internetových stránkách [webová adresa] dne [datum], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka dne [datum]. Žalovaný zápůjčku nesplatil do dne [datum], žalobkyně požaduje zaplacení zápůjčky ve výši 13 133,12 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba] a poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku poslanou dne [datum]. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na [země], žalovaný je státním příslušníkem [země] s bydlištěm v [země]. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s [číslo listu] odst. [anonymizováno] [nařízení EP]. Rozhodným právem je české právo v souladu s ustanovením [číslo listu] [anonymizováno] 1 nařízení Evropského parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě obdržel žalovaný zápůjčku dne [datum], kterou se zavázal vrátit do dne [datum] (předsmluvní formulář, smlouva o zápůjčce č. [anonymizováno], potvrzení o provedené platbě, všeobecné obchodní podmínky společnosti [právnická osoba], dodatky ke smlouvě č. [anonymizováno]). Žalovaný zápůjčku dne [datum] nevrátil (předžalobní upomínka ze dne [datum]). Tato pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba] a poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum], oznámení ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]). Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku poslanou dne [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky. Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný poplatek. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Soudní dvůr EU se zabýval předběžnou otázkou týkající povinnosti vnitrostátního soudu posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti, který ve svém rozsudku č. C [číslo], ze dne [datum], rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 13. S ohledem na citované rozhodnutí Soudního dvora EU je povinností soudu zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Avšak z žalobkyní tvrzených skutečností vyplývá, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně, z čehož plyne, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost nesplnil, přesto žalovanému vyplatil částku 13 133,12 Kč dne [datum]. 14. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Soud má za prokázané, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému vyplacena částka 13 133,12 Kč a tuto žalovaný v plné výši nevrátil. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na základě již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C [číslo] ze dne [datum] tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, proto v souladu s § 2991 o. z. je žalovaný povinen vydat částku 13 133,12 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni coby postupníka v souladu s § 1879 a násl. o. z., což bylo žalovanému oznámeno. 18. Žalovaný dlužnou částku do dne splatnosti nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 19. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyně proti žalovanému představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, náklady zastoupení žalobce ad