28 C 317/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 51 540,35 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum] smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno], která je smlouvou o úvěru. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit až do výše 50 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat realizací plateb a výběrů ze svého osobního účtu č. [bankovní účet]. Tento závazek žalobce splnil dne [datum]. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu, uhradit řádně a včas dlužnou jistinu a úroky a zajistit na svém účtu ke konci zúčtovacího cyklu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků úvěru z povoleného přečerpání. Žalovaný dne [datum] překročil úvěrový limit a nezajistil na svém účtu dostatek prostředků k pokrytí transakce, žalobce proto od smlouvy odstoupil a prohlásil celý dluh splatným ke dni [datum]. Dlužná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 51 231,82 Kč, poplatků ve výši 308,53 Kč, dlužného smluvní úroku zkapitalizovaného ke dni [datum] ve výši 4 322,05 Kč, dlužného úroku z částek po splatnosti a nepovoleného debetního zůstatku zkapitalizovaného ke dni [datum] ve výši 13 838,91 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 51 540,35 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 51 540,35 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku poslanou dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobce s rozhodnutím věci bez jednání souhlasil již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum] smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] (smlouva o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] ze dne [datum]). Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit do výše 50 000 Kč na účtu č. [bankovní účet] (výpis z účtu č. [bankovní účet]). Žalovaný přečerpal úvěrový limit, proto se úvěr stal splatným, o této možnosti byl žalovaný vyrozuměn dne [datum] (výpis z účtu č. [bankovní účet], poslední výzva ke splacení a odstoupení od smlouvy ze dne [datum], dodejka ze dne [datum]). Žalobce vyzval žalovaného ke splacení úvěru předžalobní upomínkou ze dne [datum], avšak žalovaný na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil (předžalobní upomínka ze dne [datum], poštovní podací arch ze dne [datum]). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobcem. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 7. Žalovaný spotřebitelský úvěr do dne splatnosti nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení úvěru i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobce (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal zcela úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce proti žalovanému představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 062 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, náklady zastoupení žalobce advokátem ve výši 3x 3 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu ve věci samé) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrada paušálních výdajů ve výši 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. též částka ve výši 2 192,40 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, kterou je zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., tj. celkem 14 694,40 Kč s DPH. 10. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.