34 C 233/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 10 493 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 20. 11. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]), a žalovanou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Podáním ze dne 3. 5. 2023 vzala žalobkyně žalobu co do částky 927,46 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 72,54 Kč zpět s odůvodnění, že žalovaná po podání žaloby uhradila žalobkyni platbu ve výši 1 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na celkovou úhradu poplatku co do výše 927,46 Kč a částečnou úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení co do výše 72,54 Kč. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). V řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav: [anonymizována dvě slova] poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne 20. 11. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalované 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za poskytnutí této částky poplatek ve výši 14 893 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 7 500 Kč a částkou za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 7 393 Kč. Celkovou dlužnou částku 29 893 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 1 661 Kč, přičemž poslední splátka činila 1 656 Kč. Žalovaná byla povinna hradit úrok ve výši 56 % ročně po celou dobu trvání smlouvy, tj. do dne vypořádání veškerých závazků ze smlouvy (smlouvou o spotřebitelském úvěru). Žalovaná uhradila [anonymizováno] po uzavření smlouvy celkem 14 400 Kč. [anonymizováno] dne 28. 1. 2022 uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022 odeslaným žalované na adresu jejího trvalého bydliště, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy (tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 s podacím lístkem, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). V době od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby uhradila žalovaná na předmětnou pohledávku částku v celkové výši 5 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalované dne 7. 12. 2022 předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku po zaslání předžalobní upomínky do podání žaloby již neuhradila ničeho (předžalobní upomínkou s podacím lístkem). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Podle ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. může vzít žalobce návrh na zahájení řízení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle ust. § 96 odst. 3, věta první o.s.ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle ust. § 96 odst. 4 o.s.ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Podáním ze dne 3. 5. 2023, tedy dříve než začalo jednání ve věci, vzala žalobkyně žalobu co do částky 927,46 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 72,54 Kč zpět. Částečné zpětvzetí žaloby žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná po podání žaloby uhradila žalobkyni platbu ve výši 1 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na celkovou úhradu poplatku co do výše 927,46 Kč a částečnou úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení co do výše 72,54 Kč. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě předtím, než začal soud jednat ve věci samé. Vzhledem k výše uvedenému soud postupoval podle ust. § 96 odst. 1, 2, 3, 4 o.s.ř. a řízení v části zpětvzetí zastavil (výrok I.). Ve zbývající části soud věc po právní stránce posoudil následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. [anonymizováno] a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které [anonymizováno] poskytl žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit [anonymizováno] za poskytnutí této částky poplatek ve výši 14 893 Kč. Celkovou dlužnou částku 29 893 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 18timěsíčních splátkách po 1 661 Kč. [anonymizováno] vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) [anonymizováno] – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že [anonymizováno] činí 167,32 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná [anonymizováno] u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v listopadu 2019, tedy v době uzavření předmětné smlouvy, činila 8,34 %. Ve smlouvě byla tedy více než 20tinásobná [anonymizováno] oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu [název soudu], podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli 20tinásobkem. Ani v případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy, by žalobkyně neměla právo na úhradu poplatku, neboť tato ujednání by bylo nutné shledat za ujednání nepřiměřená, zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Poplatek za zpracování úvěru a další péči o zákazníka je ve smlouvě vymezen zcela neurčitě, soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo (z řízení o obdobných žalobách podávaných totožnou žalobkyní k vymožení pohledávek postoupených na žalobkyni), že tímto poplatkem přenáší na spotřebitele své provozní náklady (např. náklady na založení a vedení zákazníka v interním systému, založení klientského účtu na webovém portálu, náklady na provedení uvítacího telefonátu ze strany společnosti, náklady na odeslání uvítacího dopisu společně s evidencí splátek, na vystavení duplikátu evidence splátek či kopie smluvní do