34 C 259/2023-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 13 475 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). V řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav: Žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a to převodem na účet žalované (smlouvou o zápůjčce, výpisem z účtu). Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za poskytnutí této částky poplatek ve výši 1 820 Kč, celkovou dlužnou částku ve výši 9 820 Kč se žalovaná zavázala splatit do 22 dnů od poskytnutí finančních prostředků. RPSN činilo 2899 % (smlouvou o zápůjčce, VOP). Žalovaná uhradila žalobkyni částku ve výši 345 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy (výzvou k úhradě před podáním žaloby s podacím lístkem), žalovaná však na předmětnou pohledávku po zaslání předžalobní upomínky do podání žaloby již neuhradila ničeho. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Soud věc po právní stránce posoudil následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni za poskytnutí této částky poplatek ve výši 1 820 Kč, celkovou dlužnou částku ve výši 9 820 Kč se žalovaná zavázala splatit do 22 dnů od poskytnutí finančních prostředků. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 2899 %. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má tak žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, tedy výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila částku ve výši 345 Kč, nemohlo být dlužné plnění započteno na neplatně sjednanou smluvní pokutu, nýbrž na bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na výše uvedené soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu částečně zamítl a výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši dosud nesplacené jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši požadované žalobkyní od dne následujícího po splatnosti určené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění (ve spojení s § 573 o.z.), tedy od [datum] (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 231,54 Kč, přičemž tato částka představuje 13,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,81 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 475 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.