34 C 301/2023-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 28 608,30 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 18. 3. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]), a žalovanou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). V řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav: Provident coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne 18. 3. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalované 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za poskytnutí této částky poplatek ve výši 15 168 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 9 817 Kč, částkou za službu komfortního splácení ve výši 3 851 Kč (poplatek) a částkou za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 1 500 Kč a pojistné za doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč. Celkovou dlužnou částku 32 118 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 65 týdenních splátkách po 495 Kč. Žalovaná byla povinna hradit úrok ve výši 88 % ročně po celou dobu trvání smlouvy, tj. do dne vypořádání veškerých závazků ze smlouvy, [anonymizováno] činila 168,04% (smlouvou o spotřebitelském úvěru). Žalovaná uhradila [anonymizováno] po uzavření smlouvy celkem 1 000 Kč (přehledem plateb). [anonymizováno] dne 13. 8. 2021 uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 2. 2022, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy (oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 2. 2022 s podacím lístkem, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 8. 2021, výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalované dne 1. 6. 2023 předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku po zaslání předžalobní upomínky do podání žaloby již neuhradila ničeho (předžalobní upomínkou s podacím lístkem). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Soud věc po právní stránce posoudil následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. [anonymizováno] a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které [anonymizováno] poskytl žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit [anonymizováno] za poskytnutí této částky poplatek ve výši 15 168 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 65 týdenních splátkách po 495 Kč. [anonymizováno] vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) [anonymizováno] – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že [anonymizováno] činí 168,04 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná [anonymizováno] u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v březnu 2021, tedy v době uzavření předmětné smlouvy, činila 8,34 %. Ve smlouvě byla tedy více než 20tinásobná [anonymizováno] oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu [název soudu], podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli 20tinásobkem. Ani v případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy, by žalobkyně neměla právo na úhradu poplatku, neboť tato ujednání by bylo nutné shledat za ujednání nepřiměřená, zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Poplatek za zpracování úvěru a další péči o zákazníka je ve smlouvě vymezen zcela neurčitě, soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo (z řízení o obdobných žalobách podávaných totožnou žalobkyní k vymožení pohledávek postoupených na žalobkyni), že tímto poplatkem přenáší na spotřebitele své provozní náklady (např. náklady na založení a vedení zákazníka v interním systému, založení klientského účtu na webovém portálu, náklady na provedení uvítacího telefonátu ze strany společnosti, náklady na odeslání uvítacího dopisu společně s evidencí splátek, na vystavení duplikátu evidence splátek či kopie smluvní dokumentace v případě její ztráty, na vystavení písemného potvrzení o doplacení, aktuálním zůstatku úvěru a zaslání těchto dokumentů na příslušnou adresu). Jestliže žalobce přes neplatnost smluv poskytl žalované 15 000 Kč, plnil dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu a žalobci dle ustanovení § 2993 o.z. vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 14 365,48 Kč. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, tedy výzvě k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 2. 2022. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalovanému dne 19. 2. 2022, přičemž do prodlení se dostal – dle znění výzvy – uplynutím lhůty 10 kalendářních dnů od tohoto data, tj. od 2.3. 2022. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodu popsaných výše. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalované, jenž byla úspěšná v převážné části předmětu řízení, v řízení žádné náklady nevznikly.