34 C 314/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 23 600 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen [příjmení] [jméno] [příjmení]), a žalovaným. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). V řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav: [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla [příjmení] [jméno] [příjmení] žalovanému 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit za poskytnutí této částky úrok ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 36 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 60ti týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný byl povinen hradit úrok ve výši 32,15 % ročně po celou dobu trvání smlouvy, tj. do dne vypořádání veškerých závazků ze smlouvy, RPSN bylo ve výši 206,15 % (smlouvou o spotřebitelském úvěru). Žalovaný uhradil [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] po uzavření smlouvy celkem 12 900 Kč. [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy (oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] s podacím lístkem, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku po zaslání předžalobní upomínky do podání žaloby již neuhradil ničeho (předžalobní upomínkou s podacím lístkem). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud věc po právní stránce posoudil následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které [příjmení] [jméno] [příjmení] poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit [příjmení] [jméno] [příjmení] za poskytnutí této částky úrok ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovoství inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 36 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 60ti týdenních splátkách po 600 Kč. [příjmení] [jméno] [příjmení] vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 206,15 %. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má tak žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, tedy výzvě k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku v celkové výši 12 900 Kč, nemohlo být dlužné plnění započteno na neplatně sjednané náklady úvěru, nýbrž na bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na celkovou výši žalovaným uhrazené částky soud žalobu v části výrokem I. tohoto rozsudku zamítl a výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši dosud nesplacené jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši požadované žalobkyní od dne následujícího po splatnosti určené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, tedy od [datum] (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalovanému, jež byl úspěšný v převážné části předmětu řízení, v řízení žádné náklady nevznikly.