34 C 333/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou, podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne [datum], domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 355 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], platné a účinné ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 24 456 Kč spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). V řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav: [právnická osoba] coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla [anonymizována dvě slova] žalované 20 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na její účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za poskytnutí této částky úrok ve výši 4 456 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 24 456 Kč se žalovaná zavázala zaplatit do 30 dnů od poskytnutí finančních prostředků, tj. do [datum]. Zápůjční úroková sazba činila 271,07 % ročně, RPSN bylo ve výši 1 245,40 % (smlouvou o úvěru [číslo] výpisem z účtu, verifikační platbou). [anonymizována dvě slova] uzavřela s žalobkyní dne [datum] Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovanou ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do [datum] (oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] s podacím archem, smlouvou o postoupení pohledávek vč. seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty). Žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní upomínku (předžalobní upomínkou s podacím archem), žalovaná však na předmětnou pohledávku po zaslání předžalobní upomínky do podání žaloby již neuhradila ničeho. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Soud věc po právní stránce posoudil následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. [anonymizována dvě slova] a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které [anonymizována dvě slova] poskytla žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit [anonymizována dvě slova] za poskytnutí této částky úrok ve výši 4 456 Kč. Celkovou dlužnou částku 24 456 Kč se žalovaná zavázala zaplatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. [anonymizována dvě slova] vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 1 245,40 %. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má tak žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, tedy výzvě k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] se splatností ke dni [datum]. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v části výrokem I. tohoto rozsudku zamítl a výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši dosud nesplacené jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti určené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, tedy od [datum] (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 640,80 Kč, přičemž tato částka představuje 72,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,43 % a úspěchu žalované v rozsahu 13,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za návrh EPR v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 355 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v obou případech podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.