46 C 268/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhá rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu [anonymizována dvě slova]. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], dne 26. 7. 2021 smlouvu o [anonymizována dvě slova] prostřednictvím elektronických prostředků. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému částku 20 000 Kč na jeho [anonymizováno] účet. Žalovaný měl povinnost poskytnuté prostředky splácet spolu se smluvním úrokem 40 % měsíčně. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný svůj [anonymizováno] neuhradil ani po předžalobní [anonymizováno]. Spol. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] ze dne 17. 1. 2023 spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a tato společnost postoupila žalobkyně pohledávku za žalovaným [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] ze dne 17. 1. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne 31. 10. 2023 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. 4. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr: 6. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], dne 26. 7. 2021 smlouvu o [anonymizována dvě slova] prostřednictvím elektronických prostředků. (prokázáno [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] ze dne 26. 7. 2021 a [anonymizováno] obchodními podpínkami pro [anonymizováno] o [anonymizováno] uzavřené se [anonymizováno] obchodní značkou [anonymizováno] /pod záštitou společnosti [právnická osoba]). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na [anonymizováno] č. [bankovní účet] v červenci 2021 částku 20 000 Kč. Tento účet je veden na jménem žalovaného (prokázáno [anonymizováno] [právnická osoba] ze dne 14. 8. 2023 a [anonymizováno] [právnická osoba] o provedené platbě ze dne 26. 7. 2021). Smlouva o [anonymizováno] je podepsána zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně, v kolonce vyhrazené pro žalovaného podpis žalovaného či jiná identifikace chybí, je zde uvedeno pouze jméno příjmení žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala úvěryschopnost žalovaného. Spol. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] ze dne 17. 1. 2023 spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a tato společnost postoupila žalobkyně pohledávku za žalovaným [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] ze dne 17. 1. 2023 (prokázáno [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] ze dne 17. 1. 2023 a [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] ze dne 17. 1. 2023). Žalovaný byl informován o [anonymizována dvě slova] oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 2. 2023 (prokázáno oznámením o [anonymizována dvě slova] ze dne 8. 2. 2023). Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 8. 2. 2023, a to do tří dnů; předmětný dopis byl předán k poštovní přepravě dne 8. 2. 2023 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby a podacím lístkem ze dne 8. 2. 2023). 7. Takto zjištěný skutkový stav dle následujících právních ustanovení posoudil soud po právní stránce takto. 8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli [anonymizováno] o [anonymizováno] ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se [anonymizováno] o [anonymizováno] úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 9. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 10. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 11. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. [ustanovení pr. předpisu] plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i [anonymizována dvě slova] Evropské Unie. 12. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z. 13. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 14. Jestliže žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, přes neplatnost smlouvy o [anonymizováno] plnila žalovanému 20 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. [anonymizována dvě slova] na straně žalovaného činí částku 20 000 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 20 000 Kč ode dne 19. 2. 2023 do zaplacení. 15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 786 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 600 Kč ve výši 1 386 Kč.