46 C 27/2023-44 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhá rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit ve výroku uvedenou částku z titulu nevráceného úvěru. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, spol. smlouvu o [anonymizováno] dne 29. 3. 2022 prostřednictvím elektronických prostředků. Žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalované částku 16 000 Kč na její [anonymizováno] účet. Žalovaná měla povinnost poskytnuté prostředky splatit nejpozději do 28. 4. 2022. Žalovaná neuhradila ničeho. Uvedená pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani po předžalobní výzvě žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne 4. 5. 2023 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. 4. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání soudu nedostavila, ani včas nepožádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Žalobkyně zaslala na účet č. [bankovní účet] dne 29. 3. 2022 částku 16 000 Kč. Tento účet je na výpisu žalobkyně za období [datum] – [datum] označen jménem žalované, a totéž svým sdělením ze dne 2. 3. 2023 potvrdila [právnická osoba] Smlouva o [anonymizováno] [číslo] má jako klienta uvedenou žalovanou, jako úvěrující právní předchůdkyni žalobkyně, spol. [právnická osoba] Smlouva je podepsána zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně, v kolonce vyhrazené pro podpis žalované podpis či jiná identifikace chybí, je zde uvedeno pouze jméno a příjmení žalované. Žalovaná do data sjednaného ve [anonymizováno], tj. do 28. 4. 2022, poskytnutou částku nevrátila a nevrátila jí ani po výzvě právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 1. 6. 2022. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně nabyla touto smlouvou mimo jiné i pohledávku žalované z výše uvedené [anonymizováno] smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2022 včetně doručenky vyplývá, že žalobkyně žalované oznámila, že došlo k postoupení předmětné pohledávky z původního úvěrujícího na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaná svůj dluh neuhradila ani po předžalobní výzvě. 6. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 15. 10. 2022. Předmětný dopis byl předán k poštovní přepravě dne 15. 10. 2022. 7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. 8. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o [anonymizováno] ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o [anonymizováno] úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 9. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. 10. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a Ústavního soudu. Jak uvedl [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) [číslo listu] [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 11. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie. 12. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z. 13. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 14. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o [anonymizováno] plnila žalované 16 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 16 000 Kč s tím, že žalovaná se do prodlení dostala 29. 4 2022 a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 16 000 Kč ode dne 2. 6. 2022 do zaplacení. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 405,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 120 Kč ve výši 1 285,20 Kč.