46 C 377/2022-49 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění popsané ve výroku I. tohoto rozsudku představující plnění, které byl žalovaný povinen zaplatit původnímu úvěrujícímu, spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], z titulu úvěrové smlouvy, když žalovaný byl povinen zaplatit žalovanou částku 20 000 Kč s příslušenstvím po oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně porušil povinnost z uvedené smlouvy, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu původní úvěrující na základě shora uvedené smlouvy poskytl. Uvedená pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z jednání před soudem konaného dne [datum] omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. 4. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se jejím obsahem původní úvěrující zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve shora uvedené výši a žalovaný se zavázal tento úvěr včas a řádně splatit a hradit měsíčně úrok přirostlý za uplynulé období ve výši 25 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve shora uvedené výši. Z obchodních podmínek bylo zjištěno, že tvoří nedílnou součást shora uvedené smlouvy a že upravují konkrétní práva a povinnosti úvěrujícího a žalovaného. [příjmení] jiné smluvní podmínky upravují právo stran odstoupit od smlouvy a právo věřitele požadovat vrácení dlužných finančních prostředků. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že z účtu původního úvěrujícího bylo na účet žalovaného dne [datum] poukázaná částka 20 000 Kč, když dispoziční oprávnění k tomuto účtu měl výhradně žalovaný. Totéž bylo zjištěno i z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně nabyla touto smlouvou mimo jiné i pohledávku žalovaného z výše uvedené úvěrové smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně doručenky vyplývá, že žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k postoupení předmětné pohledávky z původního úvěrujícího na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě. 6. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé. 7. S ohledem na tento skutkový závěr posoudil soud věc po právní stránce následovně. 8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 9. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno a ani tvrzeno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 10. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a [název soudu]. Jak uvedl [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] v rozsudku ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) [číslo listu] [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (dále jen„ směrnice“), a bod [anonymizováno] znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 11. S ohledem na výše citovaný nález [název soudu] je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] konstatuje i [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace]. 12. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z. 13. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 14. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 20 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 20 000 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 20 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 986 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 600 Kč ve výši 1 386 Kč.