5 C 297/2023-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 29. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 715,48 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 363,23 Kč kapitalizovaný za období od 13. 11. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 2 377,45 Kč, smluvní úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 25 363,23 Kč kapitalizovaný za období od 20. 6. 2022 do 14. 12. 2022 částkou 2 768,99 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 25 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení v částce 4 167 Kč s tím, že se jedná o pohledávku za žalovaným vzniklou na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s tímto souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. V řízení byl prokázán tento skutkový stav: 6. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) byla dne 20. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) (Smlouva). 7. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nevyživuje žádné další osoby. Žalovaný dále uvedl, že je podnikatel/OSVČ a pracuje jako strojník. [příjmení] měsíční příjem žalovaného tak měl činit částku 25 533 Kč, další čisté příjmy domácnosti pak částku 28 000 Kč (celkové měsíční příjmy žalovaného měly činit částku 53 533 Kč). Žalovaný uvedl, že má pouze jeden zdroj příjmů. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily částku 8 000 Kč. Žalovaný uvedl, že u jiných společností nemá žádné zápůjčky. (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Veškeré tyto údaje měl žalovaný dokládat živnostenským listem a výpisy z bankovního účtu. Tyto listiny ovšem soudu předloženy nebyly. 8. Na základě údajů uvedených v přechozím odstavci shledal právní předchůdce žalobkyně žalovaného úvěruschopným a uzavřel s ním Smlouvu. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr v částce 30 000 Kč (žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr požadoval částku 50 000 Kč). Tuto jistinu se žalovaný zavázal splatit v celkem 78 týdenních splátkách. Výše splátky činila částku 851 Kč, přičemž poslední splátka činila částku 776 Kč. Žalovaný se tak zavázal uhradit celkem částku 66 303 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 14 104 Kč Poslední úhrada v částce 2 000 Kč proběhla dne 29. 6. 2021 (Smlouva; Tabulka umoření). 9. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní dne 14. 12. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky v částce 71 681,54 Kč bez příslušenství informován. (Smlouva o postoupení pohledávek; Seznam postoupených pohledávek; Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání ze dne 13. 1. 2023). 10. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k úhradě částky 58 502,96 Kč (Předžalobní výzva ze dne 1. 6. 2023 vč. dokladu o odeslání ze dne 2. 6. 2023). 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 12. V prvé řadě soud uvádí, že na posuzovanou věc je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Zákon“). 13. Podle § 86 odst. 1 Zákona„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 14. Podle § 86 odst. 2 Zákona„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 15. Podle § 87 odst. 1 Zákona„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 16. Podle § 588 o. z.„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ 18. Podle § 2991 odst. 2 o. z.„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 19. Podle § 1968 o. z.„ Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“ 20. Podle § 1970 o. z.„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 21. Podle § 573 o. z.„ Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ 22. Podle § 1958 odst. 2 o. z.„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ 23. S ohledem na prokázaný skutkový stav a citovaná zákonná ustanovení soud shledal, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 Zákona, když z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. 24. Tento závěr soud vyvodil z toho, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnost uloženou mu § 86 odst. 2 Zákona. Dané ustanovení vyžaduje, aby poskytovatel úvěru v prvé řadě posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že provede porovnání příjmů a výdajů spotřebitele coby žadatele o úvěr. To ovšem právní předchůdce žalobkyně učinit nemohl (resp. neučinil tak ve smyslu § 86 odst. 2 [příjmení]), když v zásadě neznal výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. 25. V listině„ Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ (dále jen„ Žádost“) je uvedeno, že odhadovaná výše měsíčních výdajů žalovaného činila částku 8 000 Kč. Soud je nucen konstatovat, že žádná ze žalobkyní předložených listin tyto odhadované výdaje podrobněji nespecifikuje. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel toliko z této odhadnuté částky, kterou pak porovnal s příjmy žalovaného (zde soud rovněž konstatuje, že žádná z žalobkyní předložených listin jejich výši neosvědčuje), aniž by o ní jakkoli kriticky přemýšlel (např. zdali tato částka není silně podhodnocena, když má zahrnovat výdaje na bydlení, stravu apod.). 26. Jelikož tedy právní předchůdce žalobkyně výši výdajů žalovaného v zásadě neznal, nemohl je porovnat s jeho příjmy a posoudit tak, jak ukládá § 86 odst. 2 Zákona a posoudit tak úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 Zákona. Soud je tedy nucen konstatovat, že úvěr byl poskytnut