8 C 383/2022-43 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem, doručeným Městskému soudu v Brně dne 22. 1. 2022 (zdejšímu soudu postoupeno jako soudu místně příslušnému), domáhala zaplacení částky 11 450 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tak, že mezi účastníky byla formou elektronické komunikace uzavřena rámcová smlouva o úvěru ze dne 26. 4. 2018 a smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 12. 2018, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Účastníci si sjednali úrok ve výši 2 250 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve lhůtě do 25. 1. 2019. Žalovaný částku 7 250 Kč v této lhůtě žalobkyni neuhradil. Žalovaný dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení částky 2 500 Kč jako smluvní pokuty za porušení smluvních podmínek, kterou si účastníci sjednali ve výši 0,1% za každý den prodlení se splacením úvěru, do podání žaloby a částky 1 700 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky – sjednáno ve smlouvě za mimosoudní vymožení částek prostřednictvím třetí osoby. 2. Podáním ze dne 14. 2. 2023 žalobkyně učinila změnu žaloby, kdy nadále požadovala po žalovaném částku 14 312,36 Kč s tím, že žalovaný podepsal uznání dluhu v této výši, uhradil částku 1 000 Kč a požádal o splátkový kalendář. Žalobkyně souhlasí, aby žalovaný uhradil vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 385 Kč, splatných ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem březnem 2023, pod ztrátou výhody splátek. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud nařídil jednání na den 15. 2. 2023. Žalobkyně se z jednání omluvila, bylo tedy jednáno v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný při tomto jednání k žalobě uvedl, že uznání dluhu podepsal, protože mu bylo žalobkyní sděleno, že jinak nemůže dostat splátkový kalendář. Je schopen platit částku 1 000 Kč měsíčně. Pokud žalobkyně uvedla, že žádá splátku ve výši 2 385 Kč měsíčně, tak na tuto výši splátky nemá dostatek finančních prostředků. 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu dne 11. 12. 2018. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se v této smlouvě zavázal poskytnutý úvěr společně s úrokem ve výši 2 250 Kč vrátit do 25. 1. 2019. Zápůjční úroková sazba činila 365 % p.a., roční procentní sazba nákladů 1936,45 %. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % včetně DPH za každý den zpoždění z nesplacené jistiny úvěru. Smluvní pokuta byla omezena do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Pro případ prodlení smluvní strany ujednaly možnost žalobkyně učinit před případným soudním vymáháním pohledávek pokus o mimosoudní vymožení dlužných částek prostřednictvím třetí osoby. Výše nákladů za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby bude činit 700 Kč včetně DPH a zahrnuje náklady třetí osoby na vymáhání. Nedojde-li během této doby k uzavření dohody, kterou se za účelem odvrácení soudního řízení o nárocích úvěrujícího v důsledku prodlení klienta odkládá platba nebo mění způsob splácení, výše nákladů mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby za dalších 14 dní prodlení bude činit 500 Kč včetně DPH. Pakliže klient neuzavře dohodu či neuhradí svůj dluh v plné výši ani do 30. dne po zahájení mimosoudního vymáhání, výše nákladů mimosoudního vymáhání po 30. dni zahájení mimosoudního vymáhání, až do ukončení mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby, bude činit 500 Kč včetně DPH. 7. Z čestného prohlášení ke smlouvě o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že v tomto čestném prohlášení žalovaný potvrdil, že mu jeho finanční situace dovoluje přibrat si tento smluvní finanční závazek, důkladně se seznámil s veškerými podmínkami nabízeného úvěru, s těmito podmínkami souhlasí a je si vědom následků případného nesplácení úvěru a obdržel Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný k této listině při ústním jednání uvedl k dotazu, zda listinu podepsal, že o této listině ničeho neví. 8. V emailu z 25. 5. 2018 [ulice] národní banka odpovídá na dotaz žalobkyně ohledně roční procentní sazby nákladů (smlouva o spotřebitelském úvěru její výpočet musí vždy obsahovat s vysvětlením pojmu a principu roční procentní sazby nákladů). 9. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 1. 2021, č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že Obvodní soud pro Prahu 6 v jiné věci vyhověl žalobě žalobkyně. 10. Z přehledu zpráv pro klienta [celé jméno žalovaného] bylo zjištěno, že žalovaný průběžně obdržoval zprávy týkající se úvěru, jeho aktuální výše a možnostech splátkového kalendáře. 11. V emailu ze dne 11. 12. 2018 žalobkyně žalovanému sděluje, že pro účelu tohoto úvěru je nutno zaslat výpis z účtu žalovaného za poslední aktuální měsíc. 12. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. 13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním. Žalobkyně uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu o úvěru a smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovanému dne 11. 12. 2018 poskytla částka 5 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný splatit společně s úroky ve výši 2 250 Kč nejpozději do 25. 1. 2019. Roční procentní sazba nákladů činila 1936,45 % ročně. Žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru dosahoval průměrného čistého měsíčního výdělku ve výši 24 856,50 Kč, přičemž dle lustrace [webová adresa] měl žalovaný 12 zpoždění se splátkou úvěru. 14. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 15. Smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou typicky adhezní (formulářové) ve smyslu ustanovení § 1798 o.z., vždy se jedná o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit, tedy nemá žádnou smluvní volnost. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku, případně i jiných předpisů před zneužitím postavení podnikatele. To se může týkat jak základního úvěrového vztahu (hlavní závazek), tak i dalších dílčích nároků akcesorické povahy, např. smluvního úroku z prodlení či smluvní pokuty. 16. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru) se za posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí. 18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele, na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné, toto posouzení může být provedeno i z databáze posuzující úvěruschopnost spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytnout spotřebitelský úvěr lze jen tehdy, pokud z tohoto posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru se při posouzení úvěru schopnosti posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 19. Podle ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před posouzením úvěruschopnosti spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady musí spotřebitel poskytovateli poskytnout za tímto účelem, přičemž tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Podle ustanovení § 84 odst. 2 má spotřebitel povinnost poskytnout pravdivé a úplné informace, tyto informace je za účelem posouzení úvěry schopnosti spotřebitele poskytovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situace. Je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 20. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud posk