6 C 203/2024-46 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 73 014,37 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla dne 29. 6. 2022 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na tomto smluvním základě pak žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v částce 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala (i s příslušenstvím) splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 461 Kč. Žalovaná však ani přes upomínky neuhradila žalobkyni splátku splatnou dne 15. 8. 2023; žalobkyně proto přikročila k zesplatnění daného úvěru, avšak ani na následnou předžalobní výzvu nebylo žalovanou uhrazeno ničeho.2. Žalobkyně na výzvu soudu v usnesení č. j. , spisová značka, , ze dne 2. 7. 2024, doplnila žalobu o nová tvrzení a důkazy. Žalobkyně konkrétně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla posuzována „dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz příloha č. , hodnota, ke smluvní dokumentaci), a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“. V praxi si tak žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované vyžádala od žalované potřebné podklady (např. občanský průkaz, výpisy z bankovního účtu) a dále žalovanou prověřila v příslušných registrech (např. ISIR, CEE, SOLUS).3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Žalovaná je státním příslušníkem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.)., právnická osoba, jednání ve věci dne 4. 10. 2024 se ani jeden z účastníků řízení nedostavil. Žalobkyně se z daného jednání předem omluvila a vyslovila souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti; žalovaná se nedostavila bez omluvy. S odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak soud věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků.6. V řízení byl prokázán tento skutkový stav:7. Mezi účastníky byla dne 29. 6. 2022 distančním způsobem uzavřena Smlouva. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v částce 80 000 Kč. Žalovaná se naopak zavázala daný úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 26 % ročně, a to v měsíčních splátkách po 3 461 Kč, splatných vždy k 15. dni daného kalendářního měsíce (prokázáno předsmluvními informacemi, detailem pohybu okamžitá platba ze dne 29. 6. 2022 a smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 14461 ze dne 29. 6. 2021). Žalobkyně poskytla žalované částku 80 000 Kč (prokázáno detailem pohybu platby ze dne 29. 6. 2022 a detailem pohybu bezpečností platby ze dne 29. 6. 2022). Žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované. Příjem žalované z podnikání činil za rok 2021 27 033 Kč čistého, přičemž s žalovanou nebylo vedeno insolvenční řízení jako s dlužnicí. Žalovaná neměla ke dni 28. 6. 2022 negativní zápis v registru SOLUS. Konečný zůstatek účtu žalované v březnu 2022 činil 427,26 Kč, v dubnu 2022 činil 0 Kč, v květnu 2022 činil 476 Kč. Žalovaná splácela v rozhodném období úvěr (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob ze dne 2021, kontrolou OP, výsledkem lustrace stran žalované, výstupem z insolvenčního rejstříku stran žalované, výsledkem lustrace žalované v SOLUS, výpisem z běžného účtu žalované za období od 1. 3. 2022 do 31. 5. 2022, výpisem z živnostenského rejstříku, kopií úvodní strany pasu žalované, evropským průkazem zdravotního pojištění a povolením k pobytu).8. Žalovaná ani přes upomínky neuhradila splátku splatnou dne 15. 8. 2023. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a (mj.) vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (prokázáno upomínkou ze dne 20. 6. 2023 vč. podacího lístku z téhož dne, upomínkou ze dne 8. 7. 2023 vč. podacího lístku z téhož dne a zesplatnění úvěru/předžalobní výzva ze dne 21. 1. 2024 vč. podacího lístku z téhož dne).9. Po právní stránce soud věc posoudil takto:10. Jelikož předmětem řízení je nárok na náhradu škody, aplikoval soud pro určení rozhodného práva Smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.), přičemž dle čl. 48 odst. 2 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11.Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.12.Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy dostatečným způsobem, když pochybnosti o její úvěruschopnosti jí měli být zřejmé z končených zůstatků na bankovním účtu žalované za období 3 měsíců předcházejících měsíci, ve kterém došlo k uzavření smlouvy, a jež nedosahovali výše požadované splátky. Z bankovního výpisu též vyplynulo, že žalované byl v minulosti již poskytnut jiný úvěrový produkt. Též v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyně zabývala výdajovou stránkou žalované, když tato výpisem z bankovního účtu nebyla osvědčena (např. pravidelnou platbou s poznámkou služby bydlení, nebo nájem apod.). Žalobkyně se tak nepodařilo unést břemeno důkazní ohledně svých tvrzení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy zkoumala dostatečným způsobem.13.Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti