6 C 268/2024-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení s odůvodněním, že dne 9. 9. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu, kterou označili jako „smlouvu o revolvingovém úvěru č. , RČ, “ (dále též jen „smlouva“). Nedílnou součástí této smlouvy jsou obchodní podmínky. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v souhrnné výši 53 465,12 Kč. Žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil, byla mu proto zaslána upomínka k úhradě dlužných částek. Na tuto upomínku žalovaný nereagoval. Žalovanou pohledávku tvoří: jistina ve výši 23 727,32 Kč, poplatky ve výši 196 Kč, poplatky za pojištění ve výši 113,04 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 018,95 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 23 727,32 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 879,54 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 25 736,36 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenska, a v dané věci se jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalovaného nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).4. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 9. 9. 2020 smlouvu o úvěru č. , RČ, , jíž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky prostřednictvím kreditní karty, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce ve výši 24 029 Kč. Úroková sazba mezi účastníky řízení byla sjednána ve výši 26,28 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky žalobkyně a sazebník žalobkyně. Žalovaný v rámci smlouvy nebyl pojištěn (prokázáno smlouvou o úvěru č. , RČ, ze dne 9. 9. 2020, úvěrovými podmínkami společnosti , Jméno žalobkyně, . platnými od 1. 11. 2019, výpisem obchodního rejstříku žalobkyně). Žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 96 205,18 Kč, žalovaný celkem uhradil částku ve výši 62 570 Kč (prokázáno výpisem čerpání splátek a úhrad).6. Žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti řídí interní metodikou, dle které je zjišťováno „kreditní scóre“, a to skrze příjmovou a výdajovou stránku, věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, způsob bydlení apod. (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta) Před uzavřením smlouvy vyžádala žalobkyně od žalovaného informace týkající se jeho situace, příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má 1 dítě, bydlí ve vlastním bytě, příjem ostatních členů domácnosti je 18 000 Kč, je podnikatelem, měsíční příjem má ve výši 40 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně lustrovala žalovaného v systémech JAP_PUJCKA, SOLUS, NRKI, ISIR, CEE, MVCR (prokázáno potvrzením o provedení ověření bonity klienta). O žalovaném zjistila, že má dvě kreditní karty a tři splátkové závazky u různých bank, přičemž v případě závazku od data 5. 3. 2018 je žalovaný zatížen částkou 20 000 Kč měsíčně, v případě závazku od data 21. 1. 2020 je žalovaný zatížen částkou 10 000 Kč měsíčně, v případě závazku od data 10. 7. 2017 je žalovaný zatížen částkou 219,90 Kč měsíčně, v případě kreditní karty splátkové fungující od data 14. 12. 2016 splácí 687 Kč měsíčně, žalovaný žádal o další kreditní kartu s úvěrovým rámcem 20 000 Kč dne 6. 7. 2020, tuto žádost následně odvolal (prokázáno úvěrovou zprávou).7. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, a proto i k tomuto žalobkyně opakovaně vyzývala, až celou dlužnou částku zesplatnila dne 11. 12. 2023 (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 11. 12. 2023 vč. podacího archu ze dne 12. 12. 2023).8. Žalobkyně žalovanému před podáním žaloby zaslala dne 4. 1. 2024 též předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 1. 2024, včetně podacího archu ze dne 5. 1. 2024).9. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:10. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.12. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy úvěruschopný. Žalovaný dle úvěrové zprávy dlouhodobě nebyl v dobré finanční situaci. V řízení vyplynulo, že žalovaný byl schopen po relativně dlouhou dobu řádně a včas hradit jednotlivé splátky, z úvěrové zprávy však vyplývá, že své cash-flow do velké míry zajišťoval právě úvěry z kreditních karet a jinými úvěrovými produkty. Z předložených důkazů nevyplývá žalobkyní tvr