6 C 403/2023-99 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení s odůvodněním, že dne 28. 5. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, kterou označily jako „smlouvu o úvěru“ (dále též jen „smlouva“). Nedílnou součástí této smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná měla povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 692 Kč. Úroková sazba byla mezi účastníky řízení sjednána ve výši 16,99 % p.a. Žalovaná své povinnosti řádně a včas neplnila, byla jí proto zaslána upomínka k úhradě dlužných částek. Na tuto upomínku žalovaná nereagovala. Žalovanou pohledávku tvoří: jistina ve výši 218 534,48 Kč (sestávající z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 206 940 Kč a připsaných úroků úvěru ve výši 7 771,50 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 674 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 218 534,48 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, z úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 206 940 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a z úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 7 771,50 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení.2. Opatrovník žalované se k žalobě vyjádřil tak, že je žaloba nedůvodná. Dle opatrovníka žalobkyně nesprávně zkoumala úvěruschopnost žalované, smlouva je proto absolutně neplatná a žaloba by měla být zamítnuta.3. Vzhledem k tomu, že žalovaná státním příslušníkem Bulharska, a v dané věci se jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalované nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).4. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 28. 5. 2022 smlouvu o úvěru, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 200 000 Kč a žalovaná se zavázala předmětnou částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 3 692 Kč až do úplného splacení, kdy první splátka se stala splatnou dne 20. 6. 2022. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,99 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a sazebník právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná v rámci smlouvy nebyla pojištěna (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 25. 5. 2022, smlouvou o úvěru ze dne 28. 5. 2022, všeobecnými obchodními podmínkami společnosti , právnická osoba, . účinnými od 31. 8. 2020, výpisem obchodního rejstříku žalobkyně, ceníkem pro soukromou klientelu s účinností od 22. 1. 2022 a ceníkem pro soukromou klientelu v rozšířeném znění s účinností od 1. 12. 2022). Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 200 000 Kč (prokázáno podklady pro soudní konání).6. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že její hlavní měsíční příjem činí 38 514 Kč čistého plyne z podnikání, nájem činí 5 000 Kč měsíčně, uvedla, že žije v domácnosti sama, v položce ostatní pravidelné výdaje uvedla částku 0 Kč, v položce ostatních splátek uvedla rovněž 0 Kč (prokázáno posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 25. 5. 2022). Dle daňového přiznání za rok 2021 přitom základ daně činil částku ve výši 373 785 Kč ročně, tj. 31 148,57 Kč měsíčně (prokázáno přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za kalendářní rok 2021). Žalovaná na dluh uhradila dne 20. 6. 2022 částku ve výši 3 692 Kč, dne 20. 7. 2022 částku ve výši 3 692 Kč, dne 22. 8. 2022 částku ve výši 3 692 Kč, dne 20. 9. 2022 částku ve výši 983,02 Kč a částku ve výši 2 708,98 Kč, dne 20. 10. 2022 částku ve výši 3 692 Kč, dne 21. 11. 2022 částku ve výši 3 375,02 Kč a dne 24. 11. 2022 částku ve výši 316,98 Kč, při započtení řádných úroků zbylo žalované k úhradě 192 677,60 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu za období od 26. 5. 2022 do dne 31. 12. 2022).7. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, a proto i k tomuto právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala, až celou dlužnou částku zesplatnila dne 2. 4. 2023. Dlužná částka jistiny činila 210 763 Kč (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 1. 3. 2023 a rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 4. 2023 vč. podacího archu).8. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena dne 1. 7. 2023 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 vč. seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 7. 2023 vč. podacího lístku ze dne 19. 7. 2023, přílohou č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a dohodou o úhradě úplaty ze dne 30. 6. 2023).9. Žalobkyně žalované před podáním žaloby zaslala dne 12. 9. 2023 též předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 12. 9. 2023, včetně podacího archu z téhož dne).10. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:11. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovan