12 C 229/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 153a odst. 1 a § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl tímto rozsudkem.2. Žalobkyně se žalobou doručenou domáhala zaplacení částky 22 555 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 30. 12. 2020 ve nájemní smlouvu, na základě které poskytla žalované k dočasnému užívání byt č. , hodnota, v 6. nadzemním podlaží domu č. p. , Anonymizováno, v , adresa, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „byt“), zatímco žalovaná se zavázala platit žalobkyni nájemné, jehož výše činila počínaje měsícem srpen 2024 částku 25 177 Kč měsíčně, přičemž splatnost byla sjednána k poslednímu dni předmětného kalendářního měsíce. Žalovaná se ocitla v prodlení, když sjednané nájemné a zálohy na služby nehradila řádně a včas, v důsledku čehož dne 13. 6. 2023 žalobkyně vypověděla nájemní smlouvu a ke dni 30. 9. 2023 došlo ke skončení nájmu. Žalovaná však předmětný byt nevyklidila, čímž se bezdůvodně obohacovala na úkor žalobkyně. Žalobkyně se tak domáhá bezdůvodného obohacení za poměrnou část měsíce února 2025 ve výši 11 691 Kč, neboť v daném měsíci došlo k vyklizení, a dále dluhu z vyúčtování služeb za rok 2024 ve výši 10 864 Kč. Žalovaná na shora uvedený dluh ničeho neuhradila, a to i přes zaslanou předžalobní upomínku.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 30. 12. 2020 smlouvu označenou jako smlouva o nájmu bytu na dobu určitou (dále jen „smlouva“), na základě které přenechala žalované k užívání předmětný byt, a to na dobu 2 let. Žalovaná se na oplátku zavázala platit měsíční sjednané nájemné podle platného evidenčního listu žalobkyně a zálohy na služby. (nájemní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí). Dle evidenčního listu platného od 1. 8. 2024 činilo nájemné 25 177 Kč měsíčně. Dne 13. 2. 2025 došlo k vyklizení žalobkyně z předmětu nájmu (vyrozuměním o provedení termínu exekuce). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 22 555 Kč sestávajícího z vyúčtování služeb za rok 2024 ve výši 10 864 Kč a nájemného ve výši 11 691 Kč za měsíc únor 2025 (evidenčním listem, upomínkou ze dne 19. 11. 2025 včetně dokladu o odeslání). Žalovaná byla následně vyzvána také předžalobní výzvou zaslanou právním zástupcem žalobkyně, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by na svůj dluh něčeho uhradila (předžalobní výzvou ze dne 14. 10. 2025 včetně dokladu o odeslání).6. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 o. s. ř. za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila a žádným způsobem se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.7. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k právnímu závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu dle ust. § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně se uvedenou smlouvou zavázala, jako pronajímatel, přenechat žalované, jako nájemci, věc (v tomto případě byt) k dočasnému užívání a žalovaná se zavázala za to žalobkyni platit nájemné a nedoplatky vyúčtování služeb. Přestože žalobkyně nedoložila důkazy ohledně ukončení nájmu bytu, je zjevné, že žalovaná přinejmenším v období od 4. 1. 2025 do 13. 2. 2025 užívala byt bez právního důvodu, když byt přestala užívat z důvodu exekuce vyklizením. Žalovaná se proto bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 o. z. Žalobkyně vyzvala žalovanéou k úhradě smluvní pokuty o celkové výši 22 555 Kč výzvou i předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná k dnešnímu dni na svůj dluh ničeho neuhradila. Soud tak žalobkyni tuto částku ve výroku I. přiznal.8. Žalovaná uvedenou částku žalobkyni nezaplatila, tudíž se dostala dle 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná a náleží jí náhrada nákladů řízení, a to náhrada nákladů řízení však účelně vynaložených. Žalobkyně je veřejnoprávní korporací, která je povinna spravovat vlastní majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je přitom vybavena organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů, a není zde proto zásadně důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na soukromý subjekt, kterým je advokát (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2018, sp. zn. , Anonymizováno, ; nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ; nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. , Anonymizováno, ). Není tím však vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o zaplacení dlužného nájemného. V takto jednoduché právní věci byla žalobkyně schopna zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné shledat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené.10. Za účelně vynaložený náklad je třeba považovat pouze soudní poplatek, v daném případě ve výši 1 128 Kč, neboť se jedná o náklad nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu a paušální náhradu, jež by byla žalobkyni přiznána za jednotlivé procesní úkony jako účastníku bez právního zastoupení, a to v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Tato částka přitom činí 200 Kč a odpovídá třem paušálním náhradám po 100 Kč připadajícím na předžalobní výzvu k plnění a sepsání návrhu ve věci samé, a to v souladu § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 shora citované vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Celkem tak soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 328 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.11. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovanému k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.