Obvodní soud pro Prahu 10 21 C 59/2026-22 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení 50 475,34 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, („, právnická osoba, “).2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listin a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. V řízení učinil soud na základě listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu.1/ , právnická osoba, coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů podepsala s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované 20 000 Kč převodem na účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit , právnická osoba, v souvislosti s poskytnutým úvěrem částku 48 285 Kč, jež představuje součet poskytnuté částky 20 000 Kč, poplatku ve výši 24 946 Kč (skládající se z úroku ve výši 19 282 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč) a doplňkového pojištění ve výši 3 339 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala zaplatit ve 21měsíčních platbách po 2 300 Kč, při poslední splátce 2 285 Kč, a to nejpozději do , datum, . Úrok činil 86 % ročně a RPSN byla sjednána ve výši 141,97 % (smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ).2/ Před uzavřením smlouvy , právnická osoba, s žalovanou vyplnila zákaznickou kartu za účelem posouzení její úvěruschopnosti, v níž se žalované dotazovala na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Čistý měsíční příjem žalované činil 8 817 Kč, celkové příjmy domácnosti činily 33 817 Kč, výdaje žalované dosahovaly výše 9 000 Kč. V rámci ověření příjmu byla zaškrtnuta položka „výpis z bankovního účtu“ a „výplatní pásky“ (zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, ).3/ Žalovaná uhradila , právnická osoba, po uzavření smlouvy celkem 4 600 Kč. Po postoupení pohledávky na žalobkyni již neuhradila ničeho. , právnická osoba, dne , datum, podepsala s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávky za žalovanou z uvedené smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, , v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy (tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podacím lístkem ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , výňatky ze seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o úplatě).4/ Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , podacím lístkem ze dne , datum, ).5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:7. Na projednávanou věc se aplikují ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. , právnická osoba, a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 1 zákona, na základě, které , právnická osoba, poskytla žalované částku 20 000 Kč. , právnická osoba, vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.11. Jednou z povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.12. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě o úvěru uvedeno, že RPSN činí 141,97 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v srpnu , Anonymizováno, činila 10,04 %. Ve smlouvě byla tedy 14násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli téměř 14násobkem.13. Skutečná výše RPSN činila dle kalkulačky na internetových stránkách finančního arbitra 203,47 %. Žalobkyně tedy klamala žalovanou coby spotřebitele ohledně skutečné výše RPSN.14. S ohledem na absolutní neplatnost posuzovaných smluv má žalobkyně, na kterou , právnická osoba, své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Žalovaná na úvěr uhradila 4 600 Kč. Žalované zbývá zaplatit částku 15 400 Kč (20 000 Kč – 4 600 Kč). K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalované směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. Soud shledal jako absolutně neplatné i ujednání o pojistném, neboť toto dílčí ujednání bylo neoddělitelně spjato se smlouvou o spotřebitelském úvěru.15. Co se úroku z prodlení týče, jelikož jsou neplatné smlouvy o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. , právnická osoba, vyzývala žalovanou k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , jež bylo žalované odesláno dne , datum, a do její dispoziční sféry se (dle domněnky doby dojití dle § 573 o. z.) dostalo dne , datum, . Do prodlení se žalovaná dostala – dle znění výzvy – uplynutím lhůty 10 dnů od tohoto data, tj. od , datum, . Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení v zákonné výši od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodů popsaných výše.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalované, jež byla úspěšná v převážné části předmětu řízení, v řízení žádné náklady nevznikly.17. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.