Obvodní soud pro Prahu 10 21 C 90/2026-13 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhá po žalované straně zaplacení 11 047 Kč s příslušenstvím. Žalobkynina pohledávka vznikla ze smlouvy o zápůjčce uzavřené stranami dne , datum, („smlouva“). Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované straně částku 6 100 Kč, kterou se žalovaná strana zavázala splatit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 983 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení zůstatku jistiny 6 100 Kč, poplatku 1 983 Kč, nákladů za 5 upomínek ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty 2 964 Kč (0,1 % denně z částky 6 100 Kč od , datum, do , datum, ). Žalovaná strana dluh neuhradila ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila.3. Strany na základě výzvy soudu souhlasily s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání [žalovaná strana na základě postupu podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“)]. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě stranami předložených listinných důkazů a strany se práva účasti na projednávání věci vzdaly, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. V řízení učinil soud na základě listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu.1/ Žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou stranou dne , datum, smlouvu nazvanou smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalované straně dne , datum, částku 6 100 Kč (smlouvou o zápůjčce, údaji o provedených platbách). Žalovaná strana se ve smlouvě zavázala, že částku 6 100 Kč uhradí spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 983 Kč do dne , datum, . Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 2696 %, zápůjční úroková sazba činila 0 % ročně (smlouvou o zápůjčce). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (všeobecnými obchodními podmínkami).2/ Žalovaná strana částku 8 083 Kč do dne , datum, nesplatila, žalobkyně proto opakovaně vyzývala žalovanou k bezodkladnému zaplacení dlužné částky (výzvami z , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ). Žalovaná strana byla před podáním žaloby vyzvána ještě právním zástupcem žalobkyně (předžalobní výzvou ze dne , datum, , podacím archem ze dne , datum, ).5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná strana soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:7. Na projednávanou věc se aplikují ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalované straně dne , datum, částku 6 100 Kč. Žalovaná strana se zavázala úvěr splatit do , datum, , a to včetně poplatku ve výši 1 983 Kč, celkem se zavázala zaplatit částku 8 083 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná strana vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.11. Podle soudu nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované strany, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Kromě ničím nepodložených tvrzení v žalobě, že zkoumala poměry žalované strany, není zřejmé, jakým konkrétním způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované strany. Takový způsob prověřování úvěruschopnosti je nedostatečný a nelze z něj zjistit konkrétní informace o hospodaření žalované a její schopnosti úvěr splácet. Soud nicméně nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované strany. I kdyby se totiž ukázalo, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti podle § 86 a § 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu nepřiměřeného sjednaného úroku, jak bude uvedeno dále.12. Soud jako další důvod pro neplatnost úvěrové smlouvy, k níž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, shledal nepřiměřenou výši sjednaného úroku z úvěru. Ve smlouvě žalobkyně uvedla úrok v nulové výši, avšak poplatek za poskytnutí zápůjčky plnil funkci úroku, jednalo se o úplatu za poskytnutí částky 6 100 Kč. Poplatek ve výši 1 983 Kč tak byl skrytým úrokem.13. V posuzovaném případě žalobkyně uvedla smluvní úrokovou sazbu 0 % ročně, sjednaný poplatek ve výši 1 983 Kč však odpovídá úroku ve výši 32,51 % za 22 dní (1 983 Kč / 6 100 Kč), tedy přibližně úroku ve výši 539,37 % ročně (32,51 % / 22 × 365). Z databáze ARAD se podává, že průměrný úrok u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činil v lednu , Anonymizováno, 6 % ročně. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli téměř 90násobkem.14. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana dle tvrzení žalobkyně z čerpané jistiny úvěru nezaplatila ničeho, má žalobkyně nárok na zaplacení částky 6 100 Kč, což je částka, jež byla žalované straně uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalované strany (jaké jsou její celkové majetkové poměry), tížila žalovanou stranu. V případě nečinnosti žalované strany určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).15. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona ze strany žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem na vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 1 983 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 964 Kč, neboť je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná, nemá žalobkyně nárok ani na nároky ze smlouvy vzniklé, a co do úroku z prodlení v zákonné výši, a to s ohledem na nové stanovení splatnosti (výrok II.).16. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Více úspěšné žalované straně (žalovaná strana byla úspěšná v řízení v rozsahu 59,45 % a žalobkyně v rozsahu 40,55 %) nicméně žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).