Obvodní soud pro Prahu 10 47 C 129/2026-21 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 85 184,73 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 727,88 Kč za období od , datum, do , datum, a ve výši 11 038,42 Kč za období od , datum, do , datum, , dále smluvní úrok ve výši 9,99 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně, obojí z částky 85 184,73 Kč od , datum, do zaplacení, a náhradu nákladů řízení. Nárok odůvodnil tím, že účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 měsíčních splátkách po 2 124,21 Kč, avšak neuhradil splátky splatné v červnu, červenci a srpnu , Anonymizováno, . Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila; celý dluh se stal splatným dne , datum, . Žalovaný pohledávku neuhradil ani přes předžalobní výzvu.2. K výzvě soudu žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených v žádosti o úvěr, údajů z jeho běžného účtu vedeného u žalobkyně, vlastních systémů a úvěrových registrů. Žalovaný v žádosti deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 28 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 3 600 Kč. Z výpisů z účtu žalobkyně zjistila pravidelné příjmy ze zaměstnání ve výši 27 725 Kč, 28 994 Kč a 30 854 Kč za měsíce březen až květen , Anonymizováno, , pravidelnou úhradu nájemného ve výši 3 600 Kč a další běžné spotřební výdaje. Žalobkyně dále zohlednila modelově stanovené životní náklady ve výši 10 060 Kč měsíčně a splátkové zatížení z jiných úvěrů ve výši 30 Kč měsíčně; předchozí úvěr u žalobkyně byl novým úvěrem konsolidován. Kontrolami v úvěrových registrech, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a dalších evidencích přitom nezjistila závazky po splatnosti ani jiné okolnosti zpochybňující schopnost žalovaného úvěr splácet. Disponibilní příjem žalovaného vyhodnotila tak, že jeho maximální přípustné měsíční zatížení novou splátkou činilo 17 910 Kč, zatímco měsíční splátka poskytnutého úvěru představovala 2 124,21 Kč; celkové splátkové zatížení po poskytnutí úvěru činilo 2 154,21 Kč. Žalobkyně proto uzavřela, že úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně a že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen úvěr splácet.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci rozhodl dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), aniž nařizoval jednání, neboť věc je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili (žalobkyně výslovně ve svém žalobním návrhu, žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., když se k výzvě soudu v určené lhůtě k otázce rozhodnutí bez nařízení jednání nevyjádřil).5. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:6. Žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu u úvěru, celková částka jistiny 100 000 Kč, datum splatnosti , datum, , RPSN 10,63 %, délka splatnosti 60 měsíců, výše měsíční splátky 2 124,21 (Smlouva o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů , Anonymizováno, , sazebník, smluvní dokumentace k běžnému účtu).7. Úvěr ve výši 100 000 Kč byl žalovanému poskytnut bezhotovostně dne , datum, (Výpis z běžného účtu).8. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění (výzva z , datum, vč. podacího archu z téhož dne).9. Před poskytnutím úvěru posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených v žádosti o úvěr, údajů z jeho běžného účtu vedeného u žalobkyně, vlastních systémů a úvěrových registrů, přičemž zjistila, že žalovaný , Anonymizováno, u , Anonymizováno, , nevyživuje žádné osoby, má čistý měsíční příjem 28 000 Kč a měsíční náklady na bydlení 3 600 Kč.10. Soud neměl žádný důvod pochybovat o žalobkyní předložených důkazech ani skutečnostech z nich zjištěných, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení žalobou uplatněné částky netvrdil.11. Z těchto skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:12. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl dne , datum, žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Před poskytnutím úvěru posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených v žádosti o úvěr, údajů z jeho běžného účtu vedeného u žalobkyně, vlastních systémů a úvěrových registrů.13. Po právní stránce soud věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, stíhala žalobkyni jako věřitele povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.14. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných a spolehlivých informací. Její postup spočíval převážně v převzetí údajů sdělených žalovaným v úvěrové žádosti, v lustraci úvěrových a veřejných registrů a v použití interního modelu životních nákladů. Lustrace registrů může ověřit existenci evidovaných úvěrových závazků či prodlení, nemůže však nahradit zjištění skutečných pravidelných výdajů spotřebitele a jeho domácnosti.15. Ani předložené výpisy z běžného účtu samy o sobě nepostačují. Žalobkyně sama neodkazuje na konkrétní výdajové či příjmové položky. Z výpisů jsou sice zřejmé transakce za nájemné, potraviny, telefonní služby či jiné nákupy, to však samo o sobě nepředstavuje zjištění a vyčíslení celkových pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Z tvrzení žalobkyně neplyne, že by ověřila, zda účet zachycoval veškeré příjmy a výdaje žalovaného, zda žalovaný využíval jiné účty či hotovost, jaké byly jeho další závazky, případně zda žil s dalšími osobami ve společné domácnosti a jak se podílel na jejich nákladech.16. Částka 10 060 Kč, označená žalobkyní jako orientační životní náklady stanovené interním ekonomickým modelem, nepředstavuje ověření skutečných výdajů konkrétního žalovaného. Automatizované modely zákon připouští, mohou však sloužit jen jako doplněk k ověřeným individuálním údajům. Zákon vyžaduje porovnání příjmů s výdaji a dalšími údaji o finanční a ekonomické situaci spotřebitele; poskytovatel přitom musí údaje získané od spotřebitele ověřit přiměřeným způsobem.17. Nejvyšší soud dovodil, že věřitel neověří úvěruschopnost náležitě, zjistí-li příjmy, avšak neověří pravidelné měsíční výdaje; údaje z registrů a modelové náklady nemohou nahradit zjištění faktických, nikoli jen předpokládaných výdajů spotřebitele. Následné částečné splácení úvěru tento nedostatek v posouzení provedeném před uzavřením smlouvy samo o sobě nezhojí.18. Za uvedené důkazní situace nelze uzavřít, že žalobkyně měla k datu uzavření smlouvy dostatečný podklad pro závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.19. V důsledku toho je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou a žalobkyně má nárok pouze na vrácení jistiny úvěru z titulu bezdůvodného obohacení, která je splatná v nové přiměřené době splatnosti (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou jeho celkové majetkové poměry), tížila žalovaného. Protože žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, určil tuto lhůtu soud, a to v délce 30 dnů s přihlédnutím k tomu, aby byla lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I).20. Co do požadavku na zaplacení smluvního úroku s ohledem na výše uvedený závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a speciality zákona o spotřebitelském úvěru ve vztahu k právní úpravě bezdůvodného obohacení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok II).21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 104 066,73 Kč, včetně příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž jí bylo přiznáno 76 210,16 Kč. Její úspěch tak činil 73,23 %, neúspěch 26,77 % a po vzájemném zápočtu činí její čistý úspěch 46,46 %. Účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 3 408 Kč, odměny advokáta dle §§ 7, 8, 11 a 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 4 540 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč a DPH ve výši 21 %, neboť zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Náklady žalobkyně činí celkem 21 521,70 Kč. Žalovanému náklady řízení nevznikly. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů v rozsahu jejího čistého úspěchu, tj. částka 9 999,85 Kč (výrok III.).