59 C 164/2025-54 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 594 743,74 Kč s příslušenstvím tak, jak je vymezeno výroku I a III tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku 800 000 Kč. Před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z transakcí na jeho osobním účtu a z dostupných registrů, stran výdajů vycházela z prohlášení žalovaného. Vedle vrácení částky se žalovaný zavázal zaplatit poplatek 5 000 Kč za sjednání úvěru a též platit úrok ve výši 8 % z dlužné částky ročně. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplácel, pročež byl celý dluh ke dni , datum, zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné jistiny 594 743,74 Kč a úroků. Žalobkyně navrhovala žalovanému stanovit splátky alespoň ve výši 30 000 Kč měsíčně. Dlužnou částku žalovaný do dnešního dne neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).2. Žalovaný souhlasil, že mu byl úvěr v uvedené výši poskytnut. Dluh splácel, než se dostal do těžké životní situace, kdy musel jezdit za svým , podezřelý výraz, , Anonymizováno, do , Anonymizováno, . Poté, co , Anonymizováno, , Anonymizováno, , se domluvil s žalobkyní, že bude pokračovat ve splácení dluhu, což činí. Splátky ve výši 30 000 Kč není schopen platit, navrhoval splácet 10 000 Kč měsíčně.3. V návaznosti na částečné platby žalovaného po podání žaloby vzala žalobkyně žalobu, v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku, částečně zpět, s čímž žalovaný souhlasil.4. Žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, s bydlištěm v České republice. Jelikož s touto zemí , Anonymizováno, Česká republika uzavřenou mezinárodní dohodu ohledně pravomoci a příslušnosti v těchto otázkách, je pravomoc českého soudu dána čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když byl úvěr poskytnut v České republice. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 odst. 2 tohoto nařízení, ve spojení s čl. 31.1 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně pro soukromou klientelu, je rozhodným právem právo české, když si strany toto právo jako rozhodné zvolily.5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.6. Žalovaný požádal žalobkyni dne , datum, o úvěr ve výši 800 000 Kč, přičemž uvedl jako svůj příjem částku 20 721 Kč a jako měsíční výdaje nájemné ve výši 3 500 Kč. Dále uvedl, že je , Anonymizováno, s , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, a je , Anonymizováno, . Přílohou k žádosti bylo přiznání k dani z příjmu za rok , Anonymizováno, , dle něhož činil základ daně žalovaného 198 933 Kč (zjištěno z této žádosti a přiznání k dani z příjmu žalovaného za rok , Anonymizováno, ). Dále žalobkyně vycházela z informací z insolvenčního rejstříku, CBCB a historie v interní evidenci klientů. Stran výdajů vycházela z tvrzení žalovaného, v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, kdy stanovila jeho měsíční výdaje na 7 943 Kč (zjištěno z Posouzení úvěruschopnosti klienta).7. Dne , datum, spolu účastníci uzavřeli Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu poplatkem 5 000 Kč a s úrokem 8 % z dlužné částky ročně, a to po měsíčních splátkách ve výši 9 800 Kč, splatných ke 20. kalendářnímu dni každého měsíce. Pro případ prodlení s úhradou splátky delší než tři měsíce či prodlením se splacením více než dvou splátek si strany sjednaly možnost zesplatnění celé dlužné částky (zjištěno z této smlouvy, jejích dodatků ze dnů , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a , datum, , Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně pro soukromou klientelu a Ceníku pro soukromou klientelu). Předmětnou částku žalovaný čerpal dne , datum, , přičemž první splátku splatil v březnu , Anonymizováno, a až do zesplatnění uhradil celkem částku 420 689,42 Kč (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu od , datum, do , datum, ).8. Dne , datum, byla žalovanému zaslána výzvy k úhradě dlužné splátky, přičemž byl upozorněn na zesplatnění celého dluhu v případě neuhrazení do , datum, (zjištěno z této výzvy z uvedeného dne). Ke , datum, byl celý dluh zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 627 244 Kč (zjištěno z upomínky ze dne , datum, ). Dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a předmětného podacího archu).9. Všechny důkazy soud hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. Neměl důvod pochybovat o pravosti provedených důkazů.10. Zjištěný skutkový stav shrnuje soud takto. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které mu byla poskytnuta částka 800 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem 5 000 Kč a s úrokem ve výši 8 % ročně. Do podání žaloby zaplatil žalobkyni celkem částku 420 689,42 Kč, po podání žaloby uhradil dalších 19 501,25 Kč. Před uzavřením smlouvy vycházela žalobkyně co do příjmů žalovaného z jeho daňového přiznání, co do výdajů z jeho tvrzení, výstupů z registrů a interních výpočtů. Dospěla k tomu, že příjem žalovaného je necelých 21 000 Kč měsíčně a jeho výdaje činí necelých 8 000 Kč, přičemž žalovaný sám uvedl, že platí nájem 3 500 Kč měsíčně.11. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to proto, že žalovaný část dluhu po podání žaloby uhradil. Jelikož žalovaný s tímto zpětvzetím souhlasil, soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, a to podle § 96 odst. 2 o. s. ř.20. Věc samou posoudil soud následovně. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru podle shora uvedených ustanovení. Soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná, a to pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného, neboť žalobkyně nedostála požadavkům, jež na takové zk