12 C 152/2020-368 — Okresní soud v Písku

1. Žalobci se domáhají určení, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli s odůvodněním, že žalobci a žalovaný 3 jako pozůstalé děti a žalovaní 1 a 2 jsou účastníky řízení o dědictví po [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. 13. 11. 2012, naposledy bytem [adresa] [adresa] [číslo] (dále jen„ zůstavitel“), vedeného Okresním soudem v Písku (dále jen„ OS v Písku“), resp. notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] jako pověřenou soudní komisařkou (dále jen„ soudní komisařka“) pod sp. zn. 16 D 368/2012. Usnesením OS v Písku č. j. 16 D 368/2012-525 ze dne 14. 2. 2017 vydaným soudní komisařkou ve znění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen„ KS v Českých Budějovicích“) č. j. 7 Co 742/2017-544 ze dne 14. 6. 2017, jímž bylo usnesení OS v Písku č. j. 16 D 368/2012-525 potvrzeno, bylo rozhodnuto tak, že v dědickém řízení po zůstaviteli bude nadále jednáno s pozůstalými dětmi zůstavitele (žalobci a žalovaným 3) a žalovanými 1 a 2 jako s dědici zůstavitele ze závěti ze dne 29. 3. 2007, sepsané formou notářského zápisu sp. zn. NZ 45/ 2007, N 57/2007, notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou (dále jen„ závěť ze dne 29. 3. 2007“). Touto žalobou se žalobci domáhají určení, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli, a to z důvodu neplatnosti části závěti ze dne 29. 3. 2007, jíž zůstavitel odkázal část svého majetku žalovaným 1 a 2, pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. a pro rozpor výkonu dědického práva žalovaného 1 s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. a pro rozpor výkonu dědického práva žalovaného 2 s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., jak vyplývá ze skutkového stavu vymezeného níže. Zůstavitel byl osobou sebestřednou a sobeckou, s až chorobným lpěním na majetku, který se ani nesnažil o vybudování citového vztahu ke svým dětem, tj. k žalobcům a k žalovanému 3, ani k jejich matce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Z dědického spisu vyplývá, že zůstavitel pořídil řadu závětí či listin o vydědění. Vzhledem k jejich obsahu a dataci se žalobci domnívají, že sepisování závětí a listin o vydědění bylo svého druhu reakcí zůstavitele na některé události, k nimž v rodině došlo. První ze závětí založenou v dědickém spise, tj. závětí ze dne 25. 7. 1979, jíž za své dědice povolal svou matku a děti (žalobce a žalovaného č. 3), nikoli však svoji manželku, tak zůstavitel zřejmě reagoval na manželské krize, k nimž došlo koncem 70. let. Od přelomu 80. a 90. let zůstavitel přestal přispívat na výživu svých dětí (žalobců a žalovaného č. 3), na chod společné domácnosti (nadále hradil jen náklady na spotřebu energií) a na opravy a údržbu domu v [obec], [ulice a číslo] (dále jen„ dům“), ve kterém rodina žila, což odůvodnil tím, že potřebuje peníze na zahraniční zájezdy a další své aktivity. Kromě toho ovšem z rodinných úspor postupně vybíral prostředky na své aktivity a nezvýšil finanční podporu rodiny i přes zvýšené výdaje spojené se studiem žalované 2 v [obec]. Zůstavitel neinformoval rodinu o rozsahu restituovaného majetku a příjmech z něj ani o jeho darech charitě a farnostem v [obec] a [obec] z tohoto majetku. Konflikty vyústily s největší pravděpodobností v sepsání závěti ze dne 24. 1. 1995, jíž zůstavitel vydědil manželku i žalovaného č. 3, kteří v té době sdíleli se zůstavitelem společnou domácnost. Počátkem 90. let zůstavitel nabyl v restituci nemovitosti v k. ú. [část obce], [část obce] a [obec], jakož i finanční náhrady za nemovitosti a živý a mrtvý inventář, které vydány nebyly, a zůstatek finančního vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ SJM“) zůstavitele a Mgr. [jméno] [příjmení], de facto veškerý majetek, který je předmětem dědictví, a to po svém strýci [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] ve skutečnosti závětí ze dne 13. 2. 1986 veškerý svůj majetek, který nezanechal v místě svého posledního bydliště, odkázal stejným dílem zůstaviteli i jeho manželce [příjmení] [jméno] [příjmení], což odmítl žalobcům a žalovanému 3 vysvětlit a Mgr. [jméno] [příjmení] zatajení závěti s ohledem na rodinné vazby nechtěla řešit soudní cestou. Po zahájení studia žalovaného 3 v [obec] na podzim roku 1995 se ekonomická situace zbytku rodiny stala neúnosnou a po konfliktu se zůstavitelem došlo k ukončení hrazení výživného žalobcům a žalovanému 3 ([příjmení] v [obec] č. j. 5 C 850/95-12 a č. j. 5 C 851/95-16), v rámci nichž zůstavitel tvrdil, že jeho jedinými příjmy jsou invalidní důchod a odměna z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a posléze jen starobní důchod. Žalobci byl zůstavitel povinen platit výživné ve výši 700 Kč měsíčně a žalovanému 3 též 700 Kč, později 1 000 Kč a 1 250 Kč měsíčně. Výživné řádně neplatil a argumentoval nedostatkem finančních prostředků a na spory s dětmi reagoval listinou o vydědění ze dne 20. 2. 2000, kterou vydědil svou manželku i děti, tj. žalobce a žalovaného 3. Jelikož soužití se zůstavitelem bylo čím dál neúnosnější, podala paní Mgr. [jméno] [příjmení] v roce 2005 návrh na rozvod manželství. Ač zůstavitel s rozvodem manželství nesouhlasil, OS v Písku rozsudkem č. j. 4 C 263/2005-21 ze dne 16. 1. 2006 manželství rodičů žalobců a žalovaného 3 rozvedl. Jedinou významnější majetkovou hodnotou v SJM zůstavitele a Mgr. [jméno] [příjmení] byl dům, pozemek, na němž je dům postaven, a zahrada (dále společně jen„ nemovitosti v [obec]“). Následně se na návrh dle dopisu zůstavitele z 26. 1. 2006 vypořádali manželé po rozvodu dle dohody ze dne 2. 1. 2007 tak, že nemovitosti zůstaly Mgr. [jméno] [příjmení] a ta mu vyplatila 1 000 000 Kč a zajistila byt s pečovatelskou službou a kupní smlouvou ze dne 1. 3. 2007 prodala polovinu nemovitosti žalobci. K postupnému zlepšování vztahů mezi zůstavitelem na straně jedné a zbytkem rodiny na straně druhé začalo docházet až v posledních cca 2 letech života zůstavitele vlivem jeho zhoršujícího se zdravotního stavu. V souvislosti s operací požádal bývalou manželku v lednu 2012 o sepsání závěti, k čemuž dne 22. 1. 2012 došlo, avšak tato byla v průběhu dědického řízení shledána neplatnou a usnesením OS v Písku č. j. 16 D 368/2012-357 ze dne 24. 3. 2014, potvrzeným usnesením KS v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 1673/2014-395 ze dne 15. 10. 2014, rozhodnuto tak, se určuje, že žalobci a žalovaný č. 3 jako pozůstalé děti nejsou dědici zůstavitele ze závěti ze dne 22. 1. 2012. Závěť ze dne 29. 3. 2007 je šikanózním výkonem práva zůstavitele pořídit o svém majetku pro případ smrti závětí, učiněným výlučně za účelem poškození svých dětí, tj. žalobců a žalovaného 3. Na řízení o výživném s dětmi zůstavitel reagoval dne 20. 2. 2000 sepsáním listiny o vydědění, jíž vydědil manželku i své děti, tj. žalobce a žalovaného 3, jak vyplývá z jejího odůvodnění. Následně dne 14. 11. 2007 zůstavitel sepsal prohlášení, ve kterém zpochybnil platnost dohody ze dne 2. 1. 2007, a učinil„ dodatek“ k závěti ze dne 29. 3. 2007, jímž poloviční spoluvlastnický podíl na nemovitostech v [obec], jehož vlastníkem byl v té době již žalobce 1, který poskytl paní Mgr. [jméno] [příjmení] finanční prostředky na vypořádání podílu zůstavitele na SJM, což zůstavitel věděl, odkázal žalovanému 1 a„ katolické charitě“. Dne 16. 9. 2008 se zůstavitel znovu dostavil do kanceláře notářky JUDr. [jméno] [příjmení] a učinil dodatek sp. zn. NZ 99/2008, N 118/2008 k závěti sp. zn. NZ 45/ 2007, N 57/2007 ze dne 29. 3. 2007, jímž tentýž ideální poloviční spoluvlastnický podíl na nemovitostech v [obec] odkázal žalovanému 2, ve snaze dosáhnout znevýhodnění žalobce 1 tím, že bude nucen vést se žalovaným 1, nebo se žalovaným 2 spor o vlastnictví k tomuto podílu. Sám zůstavitel si byl rozporu závěti ze dne 29. 3. 2007 s dobrými mravy vědom, což se na sklonku života snažil napravit pořízením závěti ze dne 22. 1. 2012. Vzhledem k tomu, že pověřená soudní komisařka dosavadní námitky žalobců stran neplatnosti závěti ze dne 29. 3. 2007 (byť založené na jiném skutkovém základu) posuzovala pouze„ konkludentně“, jak vyplývá z odůvodnění usnesení KS v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 742/2017-544, závěť sp. zn. NZ 45/ 2007, N 57/2007 ze dne 29. 3. 2007, jejíž neplatnost pro rozpor s dobrými mravy ve vztahu k žalovaným 1 a 2 žalobci tvrdí a prokazují, jakož i její dodatek sp. zn. NZ 99/2008, N 118/2008 ze dne 16. 9. 2008, sepsala právě notářka JUDr. [jméno] [příjmení], která v dědickém řízení po zůstaviteli následně coby soudní komisařka posuzovala její platnost, resp. žalobci tvrzenou a prokazovanou neplatnost, žalobcům nezbývá, než domáhat se podáním této žaloby určení, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli, přičemž možnost takového postupu se podává v judikátu NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2561/2006. Poněvadž žalovaní 1 a 2 v dědickém řízení po zůstaviteli dědictví neodmítli, jak vyplývá z protokolu o jednání konaném dne 1. 7. 2013 v místě sídla pověřené soudní komisařky (k tomu viz judikát NS ČR sp. zn. 2 Cdon 223/96), spatřují žalobci naléhavý právní zájem na určení neplatnosti části závěti ze dne 29. 3. 2007, resp. na určení, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli v t