12 C 14/2021-20 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala proti žalované zaplacení částky 25 520 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. Podání žaloby přitom odůvodnil tím, že dne 25. 8. 2018 byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 11 000 Kč. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány částkou 9 460 Kč, přičemž sestávají z úroku ve výši 3 080 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 440 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 2 420 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 520 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 20 020 Kč, po odečtení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 440 Kč, jenž byl splatný při podpisu smlouvy, ve 14 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 1 430 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek byly splatné v prvních šesti měsíčních splátkách a částečně též v sedmé splátce. Žalovaná před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uhradila z titulu úvěrové smlouvy poplatek za uzavření smlouvy ve výši 440 Kč. Dne 26. 9. 2018 se žalovaná dostala do prodlení se splácením úvěru. Za prodlení byla žalované v souladu s čl. V odst. 4 smlouvy uložena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobce nárokuje zaplacení smluvní pokuty za období od 26. 9. 2019 so 14. 7. 2020 v celkové výši 5 550 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno. Tento však následně musel být zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou. 3. Podáním ze dne 18. 1. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět, co do částky nad bezdůvodné obohacení včetně smluvní pokuty, tj. 14 460 Kč s odůvodněním, že žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. 4. Podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení pět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud proto výrokem I. zastavil řízení o částku 14 960 Kč. 5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a zjistil následující skutkový stav. 6. Smlouvou o úvěru ze dne 25. 8 2018 bylo prokázáno, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 25. 8. 2018 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalované poskytl úvěrovou částku 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu úvěru ve výši 11 000 Kč a dále náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 9 460 Kč (složené z poplatku za správu úvěru ve výši 2 420 Kč, úroku ve 28 % z poskytnuté jistiny za období, na který byl úvěr poskytnut, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 520 Kč a poplatku za uzavření smlouvy ve výši 440 Kč), ve 14 měsíčních splátkách po 1 430 Kč, přičemž první splátka byla splatná nejpozději k 25. dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. 7. Z přehledu uhrazených splátek ze dne 14. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná z titulu úvěrové smlouvy po odečtení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 440 Kč ničeho nezaplatila. 8. Dále bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou – výzvou k úhradě ze dne 5. 6. 2020 (k poštovní přepravě podána dle podacího archu dne 5. 6. 2020). 9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Žalobce na výzvu soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované ničeho nepředložil a sdělil, že nebyla prověřena úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Z žádného ze žalobcem předložených důkazů nevyplývá skutečnost, že žalobce prověřil v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Neprokázal tedy, že učinil zadost požadavku obsaženému v § 86 citovaného zákona č. 257/2016 Sb. Posouzení úvěruschopnosti ve vztahu k neplatnosti smlouvy je proto povinností soudu ve smyslu uvedeného § 588 o. z. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalobce nepostupoval při sjednávání předmětné smlouvy v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a z tohoto důvodu posoudil smlouvu o úvěru ze dne 25. 8. 2018 dle § 588 o. z. jako absolutně neplatnou. 12. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, nemohl z takovéto smlouvy žalované vzniknout žádný závazek, tedy ani závazek vrátit poskytnutou částku, ani zaplatit poplatek či smluvní úroky. Jelikož žalované byla dne 25. 8. 2018 vyplacena v hotovosti částka 11 000 Kč, vzniklo v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru na její straně bezdůvodné obohacení ve výši 10 560 Kč (11 000 Kč – 440 Kč poplatek za uzavření smlouvy). Soud proto žalobě vyhověl co do částky 10 560 Kč podle § 2991 odst. 1 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení lhůty. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. odst. 2 věta první o.s.ř., neboť žalobce zavinil částečné zastavení řízení co do částky 14 960 Kč. Po odečtení neúspěchu žalované od jejího úspěchu by měla právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 17,2 %, avšak žádné náklady řízení jí v řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III.