12 C 344/2020-146 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému vyklizení bytu specifikovaného ve výroku I. rozsudku. Podle žalobních tvrzení žalobkyně nájemní smlouvou ze dne 24. 10. 2016 pronajala žalovanému byt specifikovaný v žalobě. Žalobkyně výpovědí ze dne 28. 5. 2020 vypověděla nájem z důvodu hrubého porušení povinností vyplývajících z nájmu, neboť žalovaný nejméně od prosince 2019 v bytě nebyl, aniž by žalobkyni tuto skutečnost oznámil, a aniž by označil osobu, která po dobu nepřítomnosti žalovaného v bytě zajistí možnost vstupu do bytu v případě, kdy toho bude nezbytně zapotřebí. Dále žalovaný byt neudržoval. Žalovaný byl dále opakovaně v prodlení s placením nájemného. Výpověď byla žalovanému odeslána dne 1. 6. 2020, dne 2. 6. 2020 byla uložena do schránky a vrátila se jako nevyzvednutá po konci úložní doby, tj. po 17. 6. 2020. Výpovědní doba skončila dne 31. 9. 2020. Žalovaný přes výzvu žalobkyně byt nevyklidil. Žalobkyně dne 12. 7. 2021 doplnila, že soud nezkoumal oprávněnost výpovědi z nájmu bytu, neboť nebyl oprávněn ji zkoumat, když nebyla podána žaloba dle § 2290 o. z. (viz též judikát Nevyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3328/2017), schránku má zřízenou na dveřích bytu, kam mu matka žalobkyně předává poštu ze své schránky, a o schránku venkovní žalovaný žalobkyni nikdy nepožádal. Žalovaný netráví v bytě víkendy, telefonní kontakt žalobkyně po ztrátě telefonu již nemá a nemá ani e-mailovou adresu. Žalovaný investoval prostředky do penzionu v Německu, který provozuje. Žalobkyně doplnila dne 6. 10. 2021, že byla žalovanému výpověď z nájmu zaslána, že si ji nepřevzal a byla vrácena zpět, když žalovaný si výpověď, ani další listiny a výzvy nepřevzal z důvodu, že se v předmětném bytě nezdržoval, a to ani občas o víkendech. Žalovaný nikdy nežádal žalobkyni o povolení k instalaci schránky, přičemž tato by takovou instalaci povolila jak vně, tak uvnitř budovy. Je povinností každé osoby zajistit si, aby jí mohla být doručována pošta na adrese trvalého pobytu, nikoli povinností vlastníka dané nemovitosti, buď zajištěním instalace schránky, zajištěním přeposílání pošty či ukládání listin přímo na poště v rámci služby výhrada odnášky, kterou Česká pošta zajišťuje, a při které nejsou zásilky odnášeny do schránek příjemce, ale jsou rovnou ukládány na poště, kde si je příjemce pravidelně vyzvedává. Žalovaný sám vědomě zmařil doručování všech listin ze strany žalobkyně, když si nezajistil ani jednu z forem, jak by mu bylo možné zásilky doručovat, resp. odnášku pošty třetí osobou, kterou si zajistil, může kdykoli účelově zneužít tzn. popřít doručení a tvrdit, že mu nebyla vhozena do společných prostor či pod dveře. Žalovaný tak nemůže namítat, že mu nebyla výpověď řádně doručena, neboť mu nemohla být doručena žádnou formou, když nemožnost doručení sám zavinil. Tuto skutečnost nemohla žalobkyně ovlivnit ani tím, že by sama v mezidobí iniciativně schránku žalobci zřídila, neboť by mu neměla jak předat od takové schránky klíče a žalovaný by opět poukazoval na skutečnost, že mu nebylo doručeno, neboť neměl od schránky klíče. Matka žalobkyně, která bydlí ve stejné nemovitosti všechnu poštu určenou pro žalovaného, kterou pošta umisťuje za vchodové dveře nebo i do její schránky, následně umisťuje do schránky žalovaného, kterou má přímo na dveřích k předmětnému bytu. Žalobkyně nevěděla, že je žalovaný domluven s třetí osobou na odnášce pošty a naopak si byla vědoma, že žalovaný vůbec do bytu nedochází. Z tohoto důvodu neměla žádný důvod zásilku schovat či učinit jiný úkon, jak zabránit doručení. Žalobkyně při jednání dne 20. 10. 2021 doplnila, že o minimální míře užívání bytu žalovaného svědčí minimální spotřeba vody a elektřiny. Žalobkyně při jednání dne 2. 12. 2021 doplnila, že žalovaný si musel být vědom problémů s doručováním, navíc žalobkyni žádnou doručovací adresu ani adresu P.O.Boxu nesdělil. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil dne 31. 5. 2021 tak, že žalobkyni v důsledku nepřítomnosti žalovaného nevznikla škoda, doručování ovlivnila pandemie covid 19, žalovaný investoval do pronajatého bytu své prostředky, proto je nájemné neměnné do roku 2035 dle dohody účastníků, žalovaný během týdne pracoval v SRN a víkendy tráví doma, i v době pandemie covid 19 aspoň jednou za 3 týdny pobýval na adrese trvalého bydliště. Způsob doručování pošty je zajištěn tak, že písemnosti jsou vsunovány pod vstupní dveře do objektu na společnou chodbu, navíc žalobkyně běžně komunikuje se žalovaným emailem či SMS zprávami. Pokud jde o údajné nedoplatky na nájemném, drobná opoždění s platbou je třeba posuzovat dle zák. č. 209/2020 Sb. Žalovaný dne 9. 8. 2021 doplnil, že je třeba zohlednit nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 2103/20 (144/ 2021) tj. absolutní neplatnost výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy. Žalovanému nebyla žádná listina doručena do jeho dispoziční sféry, instalování vlastní schránky žalovanému na domě žalobkyně nepovolila. O výši investic do bytu neví žalobkyně jako právní nástupce původního majitele, který byl jejím biologickým otcem, ničeho. Prostředky investované do penzionu v Německu pochází z úvěru, když penzion nyní žalovaný prodává. Žalovaný doplnil dne 11. 10. 2021, že platná a účinná nájemní smlouva je uzavřena na dobu určitou, že výpověď z nájmu, o které se žalovaný dozvěděl až ex post ze samotného soudního spisu, žalovanému nebyla doručena, ba ani nebyla doručována do jeho dispoziční sféry, neměl tedy konkrétní ani objektivní možnost ani příležitost se s takovou výpovědí (a to ani s její existencí, ani s jejím obsahem) seznámit či si tuto na poště vyzvednout (viz. též dosavadní vyjádření jak žalobkyně, tak žalovaného, vše s odkazem na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, který se takovou problematikou opakovaně zabýval, např. v rozsudku ve věci sp. zn. 26 Cdo 238/2008). Žalovaný je v souladu s ustálenou judikaturou toho názoru, že ustanovení § 2290 o. z., nebrání tomu, aby k neplatnosti či zdánlivosti výpovědi přihlédl soud i v jiném řízení (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 3328/2017), a to např. i z důvodu nedoručení výpovědi, pro rozpor s dobrými mravy, neuvedení výpovědního důvodu, neurčitost či nesrozumitelnost. Žalovaný tvrdí, že nájemní vztah neskončil, tento trvá, a proto se žalovaný v předmětném bytě zdržuje po právu (tedy nikoliv bez právního důvodu, jak na nepodložené bázi tvrdí žalobkyně), oproti irelevantnímu tvrzení žalobkyně co do důvodu výpovědi pak žalovaný mj. kontruje tvrzením, že žalobkyně nemůže důvodně tvrdit, že by žalovaný v bytě nebyl, protože jej tam žalobkyně neviděla, a obdobně nemůže žalobkyně tvrdit, že ji žalovaný záměrně uvedl v omyl, pokud jde o rozsah investic a výše požadovaného nájmu, když tyto byly v souladu s právem řešeny toliko se třetí osobou (již bohužel zemřelým právním předchůdcem žalobkyně). Žalovaný dále tvrdí, že skutečným záměrem žalobkyně bylo realizovat výpověď z toho důvodu, že předmětný byt hodlá užívat sama žalobkyně, jak bylo prostřednictvím její právní zástupkyně zadokumentováno ve zvukovém záznamu z jednání před odvolacím soudem, což nepřichází v úvahu u nájmu bytu na dobu určitou, pouze na dobu neurčitou dle ustanovení § 2288 odst. 2. písm. a) o. z., přičemž tyto skutečnosti jsou ze zákona podrobeny korektivům definovaným zejména v ustanoveních § 2 až § 8 o. z. a výpověď by byla učiněna v rozporu s dobrými mravy a byla by neúčinná. Žalovaný doplnil dne 23. 11. 2021, že s ohledem na svoji pracovní činnost ve Spolkové republice Německo, ve které se počínaje přelomem let 2017 a 2018 z důvodu svých pracovních povinností nacházel v převažující části pracovního týdne, byly zcela nezpochybnitelně realizovány následující aktivní kroky, byla zajištěna dosílka, jež byla zřízena k přesměrování poštovních zásilek do zvláštního poštovního boxu z toho důvodu, aby mohly být žalovaným takové zásilky určené k jeho rukám v pořádku doručovány a přebírány i v průběhu pracovního týdne, byl zřízen zvláštní poštovní box v České republice, a to nejblíže u státní hranice na České poště, s.p. v [obec], PSČ [PSČ], přičemž žalovaný svoji pracovní činnost v SRN vykonával právě od druhé poloviny měsíce prosince roku 2017 v návaznosti na tu okolnost, že dne 11. 12. 2017 došlo k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO], tedy k jeho převodu z žalovaného na třetí osobu, čímž žalovaný ukončil svoji tehdejší pracovní činnost v České republice. Žalovaný tak popírá, že by měl doručení zásilek jakkoliv mařit a navrhuje, aby soud po projednání věci rozhodl tak, že se žaloba jako celek zamítá, a že se žalovanému přiznává náhrada nákladů řízení jako celku. Žalovaný dne 2. 12. 2021 doplnil, že zpráva České poště se zabývá pouze odnáškou nikoliv dosílkou, a to pouze v době posledních tří let. 3. Soud rozhodl ve věci samé rozsudkem č. j. 12 C 344/2020-30 dne 15. 4. 2021, kterým žalobě vyhověl poté, co jednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o. s. ř., odvolací soud však rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil usnesením č. j. 19 Co 810/2021-72 ze dne 17. 8. 2021 s odůvodněn