3 C 207/2021-24 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 2 650 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 4. 3. 2016 prostřednictvím svých webových stránek smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 650 Kč nejpozději do 22. 3. 2016. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, přičemž k tomuto tvrzení žalobkyně nenavrhuje žádné důkazy. Žalovaný svou povinnosti nesplnil, dlužnou částku nezaplatil ani po výzvách právní předchůdkyně žalobkyně. Pohledávka vůči žalovanému byla následně postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu vyhověno v plném rozsahu, tento však byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, i když byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se k výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela prostřednictvím svých internetových stránek se žalovaným dne 4. 3. 2016 smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla zápůjčka ve výši 2 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 650 Kč do 18 dnů. Téhož dne odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku 2 000 Kč na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne 19. 11. 2021 byla jako jediný vlastnice a disponentka s bankovním účtem evidována [jméno] [příjmení], [datum narození]. Pohledávka z titulu smlouvy byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupena žalobkyni, přičemž žalovaný byl ohledně této skutečnosti písemně informován dopisem odeslaným dne 2. 2. 2021, v rámci něhož byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Žalobkyně naopak neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného vrátit požadovanou zápůjčku, když v žalobě v dané souvislosti výslovně uvedla, že k prokázání tohoto svého tvrzení nenavrhuje žádné důkazy. Je tedy nutno uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného zaplatit poskytnutou zápůjčku neověřila. 6. Při rozhodování o důvodnosti žaloby vycházel soud zejména z obsahu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.“), podle jehož ustanovení § 9 odst. 1 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Pro meritorní rozhodnutí bylo podstatné posouzení platnosti smlouvy o zápůjčce, a to zejména s odkazem na shora citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně při sjednávání zápůjčky postupovala v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. (tj. že dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného vrátit zápůjčku), když žalobkyně v daném směru neoznačila žádné důkazy. Ze strany žalobkyně nebylo prokázáno, že její právní předchůdkyně vůbec jakkoli posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Z toho důvodu je namístě na smlouvu o zápůjčce ze dne 4. 3. 2016 nahlížet jako na absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. 8. Vzhledem k tomu, že smlouvu o zápůjčce posoudil soud jako absolutně neplatnou, nemohl z ní žalovanému vzniknout žádný smluvní závazek, tedy ani povinnost platit sjednané poplatky, či úrok. Z vyjádření České spořitelny a. s. pak bylo zjištěno, že bankovní účet, na který byla dne 4. 3. 2016 zaslána právní předchůdkyní žalobkyně částka 2 000 Kč, nebyl k rozhodnému dni ve vlastnictví žalovaného, proto soud nemohl žalobě vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., neboť nebylo prokázáno, že by se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil právě žalovaný. Jelikož žalobkyně nikterak nereagovala na výzvu soudu ze dne 22. 11. 2021, jímž jí byly soudem sděleny skutečnosti zjištěné ve vztahu k vlastnictví bankovního účtu, nezbylo soud než rozhodnout o zamítnutí žaloby v celém rozsahu. 9. Ohledně náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve sporu procesně úspěšný, v důsledku čehož by měl právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v souvislosti s vedením řízení žádné náklady nevznikly, neboť tohoto se aktivně neúčastnil, rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. 10. Tento rozsudek obsahuje zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.