4 C 105/2021-43 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá na žalovaném zaplacení částky 45 427,33 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 6. 3. 2019 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 45 427,33 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 20. 12. 2020. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], na kterých žalovaný zadal své osobní údaje. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní smlouvy o úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 45 427,33 Kč a splatností dne 20. 12. 2020. Žalovaný smlouvu podepsal SMS kódem. Úvěr byl poskytován právní předchůdkyní žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a identifikován uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když poskytnuté peněžní prostředky nevrátil do data splatnosti. Celková výše nároků po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí 45 427,33 Kč. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupena žalobkyni. Přestože byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky, na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby byl nárok v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo dle žalobkyně k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalobkyně doplnila, že žalovanému byly spolu s návrhem smlouvy o úvěru poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a žalovaný tak měl před uzavřením smlouvy dostatečnou možnost posoudit, zda úvěr odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Žalobkyně ohledně složení pohledávky, postupného čerpání úvěru žalovaným a způsobu zápočtu jednotlivých plateb odkázala na předloženou platební bilanci. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 2. 11. 2021 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). 3. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil níže uvedené skutečnosti. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ve spojení se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] a kopií občanského průkazu žalovaného vyplývá, že dne 6. 3. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek se žalovaným smlouvu o úvěru, když před jejím uzavřením si ověřila jeho totožnost. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a úvěr byl sjednán jako neúčelový, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, úrok ve výši 11,75 % měsíčně a příslušné poplatky splácet ve výši minimální měsíční splátky, tedy ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem za čerpání nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší. Podle bodu 7.1 obchodních podmínek žalovaný uzavřením smlouvy uznal, potvrdil a zaručil, že není v úpadku ani hrozícím úpadku a že nebylo zahájeno ani neprobíhá žádné soudní, rozhodčí, exekuční, správní či jiné řízení, jehož výsledek by mohl mít negativní vliv na schopnost žalovaného plnit řádně a včas své povinnosti ze smlouvy. 5. Z dokumentu označeného jako„ Platební informace“ soud zjistil, že k datu splatnosti 20. 12. 2020 činila celková dlužná částka 45 427,33 Kč, neuhrazené částky z minulého období činily 14 876,66 Kč a aktuální povinná minimální měsíční splátka byla k datu splatnosti ve výši 5 678,42 Kč. Aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti tak činila 20 555,08 Kč. 6. Ze sdělení [právnická osoba] se podává, že vlastníkem a jediným disponentem po celou dobu od založení účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. 7. Z platební bilance za období od 6. 3. 2019 do 6. 12. 2020 vyplývá, že žalovaný postupně vyčerpal úvěr ve výši 64 890 Kč (sečteny všechny položky označené jako„ výběr“) a splatil celkovou částku 82 745 Kč (sečteny všechny položky označené jako„ úhrada“). Jednotlivé splátky byly započítány na úrok, náhradu účelně vynaložených nákladů a na jistinu. Ke dni 6. 12. 2020 žalovaný dlužil na jistině 32 311,40 Kč a na úroku 13 115,93 Kč, celkem tedy částku 45 427,33 Kč. Za měsíce srpen, září a listopad 2020 neuhradil žalovaný žádnou splátku. 8. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2021 a podacím lístkem ze dne 23. 1. 2021 byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. 9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 1. 2021 ve spojení podacím lístkem ze dne 23. 1. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky ve výši 45 302,51 Kč. 10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 6. 3. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný postupně vyčerpal celkem částku 64 890 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr alespoň ve výši tzv. minimální splátky měsíčně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 20. 12. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, která k datu splatnosti činila celkem 45 427,33 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr splatil celkovou částku 82 745 Kč Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. 11. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 6. 3. 2019 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatel