9 C 175/2021-83 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 2. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 6 908 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. Podle žalobních tvrzení byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech a prohlášení dlužníka. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Rovněž bylo ověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku a ani neměla u žalobkyně smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, a že zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 152,47 % ročně (vyjádřeno v efektivní úrokové míře) splatit v 18 měsíčních splátkách po 855 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2015. V souladu se smlouvou byl žalované ze strany žalobkyně dne 23. 6. 2016 poskytnut revolving ve výši 4 617 Kč, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru. Počet splátek byl navýšen o dalších 12 měsíčních splátek po 855 Kč. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když byla v prodlení s úhradou splátek a do data zesplatnění na svůj dluh uhradila pouze 18 splátek po 855 Kč (celkem 15 390 Kč). Dle bodu 12.1 smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 68,40 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, konkrétně za prodlení se splátkami č. 3, 4. a 8. – tj. celkem 3 x 68,40 Kč a dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 111,15 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, konkrétně za prodlení se splátkou č. 19. – celkem tedy 316 Kč (68 Kč x 3 + 111 Kč). K datu 22. 8. 2017 došlo v důsledku prodlení žalované k zesplatnění celého úvěru podle bodu 12. 3. smlouvy, neboť žalovaná se dostala do prodlení o délce 60 dnů u splátky č. 19. Podle bodu 12.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí jistiny a nová jistina tak činila 8 395,27 Kč. Žalovaná byla povinna tuto novou jistinu uhradit nejpozději v den následující po zesplatnění úvěru, jinak žalobkyni vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, v daném případě ode dne 24. 8. 2017 až do zaplacení. Po zesplatnění úvěru žalovaná zaplatila ještě celkem částku 8 000 Kč, a to dne 17. 2. 2020 částku 1 000 Kč, dne 24. 3. 2020 částku 1 000 Kč, dne 16. 4. 2020 částku 1 000 Kč, dne 12. 5. 2020 částku 1 000 Kč, dne 17. 6. 2020 částku 1 000 Kč, dne 25. 8. 2020 částku 1 000 Kč, dne 15. 10. 2020 částku 1 000 Kč a dne 18. 11. 2020 částku 1 000 Kč. Podle bodu 4.4. smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží i po zesplatnění úvěru až do zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně tak po žalované požadovala zaplacení částky 395 Kč představující novou jistinu úvěru po odečtení plateb uhrazených žalovanou po zesplatnění úvěru (8 000 Kč), smluvní pokuty v celkové výši 316 Kč, dále částku 6 197,50 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky dlužné nové jistiny od 24. 8. 2017 do data vyhotovení žaloby (tj. 2. 8. 2021) a úrok ve výši 75,59 % p. a. (vyjádřeno v nominální úrokové sazbě) z dlužné částky, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 18 468 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání konanému dne 12. 10. 2021 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoliv byla řádně předvolána postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Při jednání konaném dne 12. 10. 2021 byly provedeny důkazy předložené žalobkyní k prokázání tvrzených skutečností, z nichž soud učinil následující skutkové a právní závěry ve věci. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 2. 11. 2015 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byla ze strany žalobkyně žalované poskytnuta částka 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 152,47 % ročně, a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 855 Kč, se splatností vždy k 22. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalobkyně dále žalované poskytla revolving ve výši 4 617 Kč, a to dne 23. 6. 2016. Na základě poskytnutého revolvingu byla prodloužena doba splácení o 12 měsíců – tj. žalovaná byla povinna uhradit celkem 30 splátek po 855 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit (včetně revolvingu) žalobkyni částku 25 650 Kč. Žalovaná na svůj dluh do data zesplatnění uhradila celkem částku 15 390 Kč a po datu zesplatnění pak celkem částku 8 000 Kč – dohromady žalovaná na svůj dluh uhradila částku 23 390 Kč. 4. Z provedených důkazů bylo dále zjištěno, že pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, provedla žalobkyně lustraci klienta v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předloženém formuláři nazvaném HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované činí 12 000 Kč, čemuž ale neodpovídají předložené doklady vyžádané od žalované, tj. výplatní pásky, ze kterých vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za období od července 2015 do září 2015 činil 10 433 Kč. Výdaje žalované byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou 3 800 Kč s poznámkou„ úvěrovaný + manžel/ka (partner/ka)“, na spoření byla ve formuláři uvedena nula, na splátky u žalobkyně byla uvedena částka 2 137 Kč a na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní byla uvedena částka 4 000 Kč. Z údajů uvedených v HODNOCENÍ KLIENTA je zřejmé, že výdaje žalované žalobkyně řádně nezkoumala, ani neověřila, zejména nehodnotila jejich tvrzenou výši. Postup žalobkyně při zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalované nelze hodnotit jako dostatečný, pokud žalobkyně akceptovala údaje (získané zřejmě od žalované) ohledně výše jejích výdajů. Pokud žalobkyně tyto údaje žádným způsobem neověřovala a spokojila se s pouhým prohlášením žalované, porušila svou povinnost řádným způsobem prověřit schopnost žalované úvěr splatit. K větší obezřetnosti ohledně schopnosti žalované splácet požadovaný úvěr mělo žalobkyni vést i zjištění vyplývající z předloženého výstupu z databáze Nebankovního registru klientských informací (NRKI), když žalovaná byla vyhodnocena kódem příznaku 16, který dle připojené legendy znamená, že klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Navíc pokud vezme soud v úvahu skutečný průměrný čistý měsíční příjem žalované zjištěný z výplatních pásek (10 433 Kč), pak po odečtení žalovanou uvedených pravidelných měsíčních výdajů (které však žalobkyně neověřila) – celkem 9 937 Kč, zbývala žalované měsíčně k dispozici pouze částka 496 Kč, která ale nedosahuje ani výše sjednané měsíční splátky, kterou měla žalovaná na základě smlouvy o úvěru hradit (855 Kč). Všechny shora popsané okolnosti ve svém souhrnu vedly soud k závěru o nedostatečném zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 6. S ohledem na učiněná skutková zjištění soud uzavřel, že žalobkyně nepostupovala při sjednávání předmětné smlouvy s odbornou péčí v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., a z tohoto důvodu posoudil smlouvu o úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve spojení s § 588 o. z. jako absolutně neplatnou. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. je i taková obezřetno