9 C 210/2021-38 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 086 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. – III. s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřel se žalovaným dne 13. 8. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] dále dodatek k této smlouvě dne 16. 8. 2020 Smlouva (včetně dodatku) byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], tedy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na kterých žalovaný nejprve vyplnil požadované registrační údaje v registračním formuláři, kde mimo jiné uvedl číslo svého občanského průkazu a poskytl kopii svého občanského průkazu. Žádost o úvěr pak byla dokončena provedením verifikační platby ze strany žalovaného. Provedením verifikační platby byla dokončena žádost o úvěr ze strany žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně následně zahájil schvalovací proces žádosti, kdy ověřoval schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Po provedení ověření schopnosti žalovaného splácet předmětný úvěr byla jeho žádost o úvěr schválena a zároveň mu byla poskytnuta částka jistiny ve výši 12 000 Kč, a to na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Na základě uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal vrátit částku ve výši 12 000 Kč spolu s příslušenstvím, a to do 13. 10. 2020. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení žalovaného, dle čtvrtého odstavce třetí strany Smlouvy a zároveň dle tohoto odstavce vznikl nárok na náhradu výdajů spojených s upomínáním. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, na základě které došlo k postoupení pohledávky z předmětné smlouvy ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a dluží tak žalobkyni částku ve výši celkem 14 086 Kč, která je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 12 000 Kč, nesplaceným smluvním úrokem ve výši 150 Kč, nesplacenou smluvní pokutou ve výši 1 680 Kč a neuhrazenou náhradou nákladů na upomínání ve výši 256 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Podáním ze dne 19. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 830 Kč, která představovala požadované příslušenství (smluvní pokutu ve výši 1 680 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč). Proto soud podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) řízení částečně zastavil, a to právě pro částku 1 830 Kč. S částečným zpětvzetím žaloby nevyžadoval soud souhlas žalovaného, neboť k němu došlo dříve, než bylo ve věci jednáno a případný souhlas by byl tudíž podle § 96 odst. 4 o. s. ř. neúčinný. 4. K ústnímu jednání konanému dne 4. 11. 2021 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoliv byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Z listiny nazvané Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 13. 8. 2020 ve spojení s listinou nazvanou Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 16. 8. 2020 bylo zjištěno, že tyto listiny obsahují text smlouvy o úvěru (ve výši 9 900 Kč a 2 100 Kč) a že jako smluvní strany jsou zde označeni právní předchůdce žalobkyně a žalovaný. Ani jedna z listin však neobsahuje podpisy smluvních stran. 6. Z výpisů z běžného účtu [číslo] ze dne 13. 8. 2020 a ze dne 17. 8. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na bankovní účet žalovaného dne 13. 8. 2020 částku 9 900 Kč a dne 17. 8. 2020 částku 2 100 Kč. 7. Ze společného prohlášení o postoupení pohledávek ve spojení s jeho přílohami a oznámením o postoupení pohledávky byla zjištěna aktivní legitimace žalobkyně. 8. Z další korespondence, a to výzev ze dne 24. 11. 2020 a ze dne 15. 6. 2021 ve spojení s podacím archem ze dne 16. 6. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně samotná opakovaně vyzývali žalovaného k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzva ze dne 15. 6. 2021 byla žalovanému odeslána dne 16. 6. 2021. 9. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutkové a právní závěry: smlouva o úvěru [číslo] (včetně dodatku ze dne 16. 8. 2020) nebyla platně uzavřena, neboť tyto listiny neobsahují podpis žalovaného a žalobkyně neprokázala, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak je popsán v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve spojení s jeho doplněním ze dne 19. 10. 2021, kde je uvedeno, že smlouva je v případě on-line registrace uzavřena úkonem ze strany klienta spočívajícím při uzavření první smlouvy provedením verifikační platby a při uzavření každé další smlouvy kliknutím na tlačítko„ uzavřít Smlouvu o úvěru“ v uživatelském profilu klienta. Uzavření smlouvy o úvěru neprokazuje ani výpis z účtu se zobrazením verifikační platby ze strany žalovaného, neboť z tohoto není zřejmé, že právě prostřednictvím této verifikační platby projevil žalovaný vůli uzavřít smlouvu o úvěru [číslo] když platba ve výši 1 Kč, byla na účet právního předchůdce žalobkyně připsána dne 12. 8. 2020 a nelze tedy dovodit, že právě touto verifikační platbou žalovaný projevil vůli uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 13. 8. 2020 znějící na částku 9 900 Kč, popřípadě smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 16. 8. 2020, znějící na částku 2 100 Kč. Ze strany žalobkyně též nebylo doloženo, že žalovanému by byl zřízen jakýkoliv uživatelský profil, kde by k uzavření každé následující smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně mohl učinit úkon směřující k uzavření takové smlouvy, který by spočíval v kliknutí na tlačítko„ uzavřít smlouvu o úvěru“, popřípadě, že by byl ze strany žalovaného jakýkoliv takový úkon učiněn. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru [číslo] nemohl z takové smlouvy žalovanému vzniknout žádný závazek a tedy ani závazek vrátit poskytnutou částku ve výši 12 000 Kč. 10. Jelikož žalobkyně prokázala, že zaslala žalovanému na jeho účet částku celkem ve výši 12 000 Kč (dne 13. 8. 2020 částku ve výši 9 900 Kč a dne 17. 8. 2017 částku ve výši 2 100 Kč), došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve výši 12 000 Kč, a proto bylo žalobě vyhověno co do této částky podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 11. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 12 000 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze dne 15. 6. 2021 (odeslaným dne 16. 6. 2021) vyzván k uhrazení dlužné částky do 23. 6. 2021, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbývajícím rozsahu byl jako nedůvodný zamítnut. 12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 13. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání platnosti smlouvy o úvěru. Podle § 118a o.s.ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). 14. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o.s.ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo z