10 C 15/2023-75 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 509 111,81 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 15. 9. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] přičemž před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč, který tento čerpal bezhotovostně dne 15. 9. 2020 Smlouvou se žalovaný zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 574 Kč vždy k 20. dni každého měsíce počínaje dnem 20. 10. 2020, a to včetně sjednaného úroku ve výši 12,99 % p.a. V čl. 4 smlouvy se zavázal uhradit veškeré náklady a výdaje, které v souvislosti se smlouvou vzniknou. V čl. 7 smlouvy bylo sjednáno pojištění úvěru, které činilo 492 Kč měsíčně. Pro případ nezaplacení splátky v řádné lhůtě nebo pro případ, že se úvěr s příslušenstvím stane splatným v důsledku ustanovení čl. 8 smlouvy, byla žalobkyně oprávněna požadovat poplatky spojené se správou úvěru v prodlení a s případným vymáháním úvěru ve výši aktuálního platného sazebníku. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, od 3/2021 byl v prodlení, přestože byl žalobkyní upomínán. V důsledku prodlení se splácením žalobkyně uplatnila právo na okamžité zesplatnění úvěru, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 31. 8. 2021. Úvěr se stal splatným ke dni 2. 10. 2021 Celkem žalovaný na úvěr zaplatil 73 947,61 Kč. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 509 416,57 Kč, z toho jistina ve výši 507 196,81 Kč a poplatky ve výši 1 915 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 29 285,35 Kč za období od 3. 10. 2021 do 31. 5. 2022, kapitalizovaný úrok ve výši 28 128 Kč za totéž období, úrok ve výši 8,25 % p.a. z částky 507 196,81 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 507 196,81 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalovanému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], soukromá klientela, ceníkem [právnická osoba], pro bankovní obchody a výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 15. 9. 2020 do 31. 12. 2020 vyplývá, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 15. 9. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč, a to bezhotovostně dne 15. 9. 2020. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,99 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 119 pravidelných měsíčních splátkách po 7 574 Kč vždy k 20. dni kalendářního měsíce, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 10. 2020. V čl. 7 bylo sjednáno pojištění úvěru, jehož výše činila 492 Kč měsíčně. V důsledku nezaplacení splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo pro případ prodlení se splácením více než 2 splátek (čl. 8 smlouvy) byla žalobkyně oprávněna dle čl. 8 smlouvy prohlásit úvěr za splatný. K obchodním podmínkám poskytování bankovních záruk a úvěrů právnickým a fyzickým osobám – podnikatelům soud nepřihlédl, neboť žalovaný smlouvu uzavřel jako spotřebitel. 4. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 15. 9. 2020 do 30. 9. 2020 vyplývá, že žalovaný dne 15. 9. 2020 bezhotovostně čerpal úvěr ve výši 500 000 Kč. Dne 23. 9. 2020 byly z účtu zaplaceny 2 platby na exekuce sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. 5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 14. 9. 2020 ve spojení s listinou označenou jako„ posouzení úvěruschopnosti klienta“, daňovým přiznáním žalovaného za rok 2019 a výpočtem příjmu OSVČ 2019 bylo zjištěno, že žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu čistý měsíční příjem ve výši 18 703 Kč a výdaje 2 500 Kč na nájemném, žádné další příjmy ani výdaje neuvedl. K žádosti doložil daňové přiznání, z něhož se podává příjem za rok 2019 ve výši 179 550 Kč po odečtení paušálních výdajů ve výši 80 %. Dle výpočtu příjmu OSVČ žalobkyně stanovila jeho čistý měsíční příjem na částku 18 703 Kč. Žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného v žádosti stanovila dle daňového přiznání interním výpočtem, dále ověřila insolvenční rejstřík, CBCB a prověřila historii v interní evidenci klientů. Výdaje stanovila dle ekonomického modelu na základě dat, které žalovaný uvedl. 6. Z podkladů pro soudní jednání vyplývá, že žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně, od 1. 3. 2021 byl v prodlení. Celkem uhradil částku 73 947,61 Kč. 7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 31. 8. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 3. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 23 941 Kč nejpozději do 2. 10. 2021 a upozornila žalovaného, že jinak bude požadovat okamžité splacení celého úvěru. 8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 10. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 6. 10. 2021 vyplývá, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 2. 10. 2021, dlužnou částku vyčíslila na 509 417 Kč. Žalovanému bylo zesplatnění odesláno prostřednictvím poštovních služeb dne 6. 10. 2021. 9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 25. 5. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 25. 5. 2022 vyplývá, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. 10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Dne 15. 9. 2020 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč, žalovaný úvěr čerpal bezhotovostním převodem dne 15. 9. 2020. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 12,99 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 119 pravidelných měsíčních splátkách po 7 574 Kč splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2020 a platit pojistné ve výši 492 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že se od 1. 3. 2021 dostal do prodlení se splácením, žalobkyně úvěr ke dni 2. 10. 2021 zesplatnila. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 73 947,61 Kč, když po zesplatnění již ničeho neuhradil. 11. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 15. 9. 2020 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 12. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného doplnila, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela především z informací zjištěných od žalovaného, které následně ověřila. Žalovaný sdělil, že je osobou samostatně výdělečně činnou, přičemž doložil daňové přiznání za rok 2019, z něhož byl zjištěn čistý měsíční příjem ve výši 18 703 Kč. Dále provedla kontrolu přes bankovní a nebankovní úvěrové registry (tzv. systém CBCB) a zjistila, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopen své závazky splácet. Dále žalobkyně přihlédla k existenčním výdajům žalovaného, které vzhledem k jeho situaci (typu bydlení, rodinnému stavu a počtu osob v domácnosti) stanovila za pomoci ekonomického modelu na částku 6 822 Kč měsíčně, když vycházela z dat ČSÚ. Žalovaný neměl žádné mimořádné výdaje, nebyly mu strhávány žádné srážky ze mzdy. Po poučení soudem dle § 118a o.s.ř. žalobkyně doplnila, že běžný účet byl žalovanému založen až v den uzavření smlouvy, a proto jej nemohla před uzavřením smlouvy využít, příjem žalovaného stanovila na základě daňového přiznání dle kalkulačky příjmu OSVČ, čímž ověřila jeho tvrzení v žádosti. Žalovanému nebyly strhávány žádné srážky ze mzdy, neměl mimořádné výdaje týkající se nákladů na bydlení, doplatků na léky, výživného. Odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019, který připouští, aby ke stanovení výdajů byla použita stanovená částka životního minima a další náklady byly racionálně odhadnuty. 13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořád