3 C 211/2023-35 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení celkové částky 32 887,99 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela poté, co řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, se žalovaným dne 23. 10. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále zaplatit částku 12 888 Kč tvořenou úrokem v pevné výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 23. 12. 2021. Žalovaný povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, z titulu smlouvy celkem zaplatil pouze částku 4 000 Kč. Žalobkyně vůči žalovanému nárokuje zaplacení částky 32 887,99 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 005,38 Kč, z dlužných úroků ve výši 1 080,10 Kč a z dlužných poplatků ve výši 9 802,51 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč a příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 19. 10. 2022. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně dovozuje ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, na základě níž nabyla od právní předchůdkyně pohledávku za žalovaným vyplývající z výše uvedené úvěrové smlouvy, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. 2. V rámci písemných podání ze dne 9. 6. 2023 a ze dne 26. 6. 2023 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do zaplacení úroku ve výši 6,50 % ročně jdoucího z částky 13 005,38 Kč od 24. 3. 2022 do zaplacení. 3. Ústní jednání ve věci bylo nařízeno na den 16. 10. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 4. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění: 5. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 23. 10. 2020 smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 15 000 Kč; žalovaný se oproti tomu smlouvou zavázal zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem a poplatky v celkové výši 12 888 Kč (z toho částka 1 444 Kč připadá na smluvní úrok, částka 7350 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru, částka 1 394 Kč na poplatek za vyhodnocení úvěrového případu a částka 2 700 Kč na poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného), t. j. celkem částku 27 888 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 942 Kč, přičemž první splátka byla splatnou do měsíce od podpisu smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně jako pevná sazba po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 272,44 %. 6. Ze žádosti o úvěr ze dne 23. 10. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru disponovala informacemi ohledně aktuální příjmové a výdajové situace žalovaného. 7. Podle transakční historie ke smlouvě [číslo] žalovaný zaplatil z titulu úvěrové smlouvy celkovou částku 4 000 Kč. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému podle listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2022 písemně oznámeno. 9. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2023 ve spojení s podacím lístkem z následujícího dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení pohledávky uplatněné žalobou nejpozději do 12. 4. 2023. 10. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným – poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného – dne 23. 10. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 15 000 Kč; žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem a dalšími poplatky v celkové výši 27 888 Kč ve formě 14 měsíčních splátek. Úroková sazba byla smlouvou sjednána ve výši 15 % ročně, RPSN činila 272,44%. Žalovaný zaplatil z titulu smlouvy pouze částku 4 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou ze dne 21. 11. 2022, žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 12. 2022. Dne 29. 3. 2023 byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva. 11. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, musel se soud nutně zabývat otázkou mezinárodní příslušnosti soudu a dále otázkou rozhodného práva. Mezinárodní příslušnost obecných soudů České republiky je v dané věci určena Článkem 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť aktuální bydliště žalovaného se nachází v České republice. Rozhodným hmotným právem, podle něhož se řídí vztahy mezi účastníky řízení, je pak podle Článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, právo české. 12. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se tak řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Výrokem I. rozsudku soud v souladu s procesním úkonem žalobkyně řízení částečně zastavil, a to podle § 96 odst. 2 o. s. ř., podle kterého je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Souhlas žalovaného přitom zjišťován nebyl, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). 14. S ohledem na učiněná skutková zjištění soud dospěl k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 23. 10. 2020 je možno vyhovět pouze částečně. Z úřední povinnosti soudu je totiž s odkazem na shora citované ust. § 588 o. z. nutno přihlédnout k neplatnosti smlouvy z důvodu zjevného rozporu obsahu úvěrové smlouvy s dobrými mravy. Je možno konstatovat, že soud nemá v daném případě pochybností ohledně skutečnosti, že právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného mimo jiné ověřením informací poskytnutých žalovaným. Soud však není ochoten akceptovat obsah úvěrové smlouvy, na jejímž základě je žalovanému poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč s tím, že žalovaný je současně zavázána zaplatit poskytovateli úvěru za období pouhých 14 měsíců trvání úvěrového vztahu částku v podstatě dvojnásobnou. Žalovaný nejenže je smluvně zavázán zaplatit smluvní úrok, ale je navíc povinen platit poskytovateli úvěru další poplatky (např. poplatek za„ poskytnutí úvěru“ ve výši přibližně jedné poloviny jistiny úvěru, poplatek za„ vyhodnocení úvěrového případu“). Výše smluvního úroku a existence dalších smluvních poplatků vytváří stav, kdy se hodnota plnění, k němuž se v celkovém souhrnu zavázal žalovaný, nachází v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě úvěrové smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně. Posuzovanou smlouvu lze označit jako lichevní, není možno poskytnout této soudní ochranu, neboť ji soud považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 588 o. z. za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Současně je třeba poznamenat, že s ohledem na koncepci a provázanost jedn