9 C 289/2023-47 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 840,80 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 4 171,30 Kč, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 4 079,85 Kč, úroky ve výši 23,19 % ročně z částky 28 401,32 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 28 401,32 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba]) se žalovaným uzavřela dne 30. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 49 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatky v celkové výši 41 246 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 5 014 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 54 020 Kč. Pohledávky ze smlouvy byly postoupeny z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný ani přes opakované výzvy dlužné částky neuhradil. 2. Podáním ze dne 27. 7. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 993,28 Kč představující kapitalizovaný úrok za období od 1. 5. 2022 do 14. 12. 2022 a co do úroků ve výši 9,19 % ročně z částky 28 401,32 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Soud proto podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) usnesením ze dne 29. 8. 2023, č. j. 9 C 289/2023-18, řízení v uvedeném rozsahu částečně zastavil. 3. Podáním ze dne 11. 10. 2023 žalobkyně navrhovala opravu částečného zpětvzetí ze dne 27. 7. 2023 s odůvodněním, že došlo k administrativní chybě spočívající v uvedení nesprávné výše úroků a vypočtených částek. Protože o částečném zpětvzetí učiněném žalobkyní podáním ze dne 27. 7. 2023 již bylo soudem pravomocně rozhodnuto, nelze již toto podání opravovat (tj. měnit). Nicméně s ohledem na celkový obsah podání ze dne 11. 10. 2023 a v něm specifikovaný petit představující nárok po původním i dalším částečném zpětvzetí, je zřejmé, že podáním ze dne 11. 10. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ještě co do částky 243,19 Kč (kapitalizovaný úrok za období od 1. 5. 2022 do 14. 12. 2022), co do částky 1 343,02 Kč (kapitalizované zákonné úroky z prodlení) a co do úroků ve výši 2,25 % ročně z částky 28 401,32 Kč ročně za období od 15. 12. 2022 do zaplacení. Soud proto podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodl o dalším částečném zastavení řízení (výrok I.), přičemž souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím nepožadoval, neboť k němu došlo dříve, než bylo ve věci jednáno (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). 4. K ústnímu jednání konanému dne 31. 10. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, přestože byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Ze smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 30. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 41 246 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 5 014 Kč. 6. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že je svobodný, vyučený a nemá žádnou vyživovací povinnost, je vlastníkem nemovitosti, ve které bydlí a je zaměstnán na plný úvazek na pozici ředitele u zaměstnavatele [právnická osoba] Ke své příjmové a výdajové stránce žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 35 631 Kč. Jako další příjmy domácnosti je uvedena částka 10 000 Kč. Své pravidelné měsíční výdaje žalovaný specifikoval v položce odhadované měsíční výdaje částkou 2 500 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a nemá bankovní účet. Jako ověřené dokumenty byly v zákaznické kartě označeny občanský průkaz, pracovní smlouva a potvrzení o příjmu. 7. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 54 020 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 ve spojení s její přílohou a oznámením bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena. 9. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smluv prověřovala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, přičemž při posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného ohledně jeho pravidelných měsíčních příjmů a výdajů, přičemž pravidelné příjmy žalovaného ověřila prostřednictvím pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu. Žalovaný uhradil částku 54 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutkové a právní závěry ve věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k platnému uzavření shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně se v rámci žádosti o spotřebitelský úvěr spokojila pouze s tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů (i když tyto lze mít za prokázané z údajně předložené pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu), ale především se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho pravidelných měsíčních výdajů. Tyto výdaje však žádným způsobem více nezjišťovala, ani neověřovala, neboť v zákaznické kartě nejsou uvedeny žádné listiny na základě kterých by mohly být skutečné měsíční výdaje žalovaného ověřeny. Je více než nepravděpodobné, že by veškeré měsíční náklady u jednotlivce mohly v době uzavření smlouvy činit pouze 2 500 Kč měsíčně, neboť je nutné vzít v úvahu, že mezi obvykle nutně hrazené náklady jednotlivce patří měsíční náklady na bydlení, energie, stravu, ošacení a obutí, hygienické potřeby, telefon, internet, záliby, případná pojištění a spoření atp. Žalovaným tvrzená částka 2 500 Kč na pravidelné měsíční výdaje v době žádostí o úvěr nedosahovala ani částky životního minima jednotlivce, což právní předchůdkyni žalobkyně mělo vést k o to důkladnějšímu ověření žalovaným tvrzených výdajů. S ohledem na zde uvedené je nutno uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného, jelikož žádným způsobem neověřovala pravidelné měsíční výdaje žalovaného. 15. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu