9 C 43/2022-280 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se žalobou nazvanou„ o ochranu osobnosti a 200 000 Kč“ domáhal proti žalovanému zaplacení 200 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný porušil jeho právo na ochranu osobnosti a způsobil mu závažnou újmu. Žalobce užíval jako nájemce nájemní byt – bytovou jednotku [číslo] vymezenou v budově [adresa] stojící na pozemcích parc. [číslo] v [obec], [katastrální uzemí] (dále též jen byt). Tento byt mu byl přidělen v roce 1984 jako tehdy stabilizační byt. Podáním ze dne 1. 11. 2013 dostal žalobce od předchozího vlastníka [anonymizována tři slova] [číslo] výpověď z nájmu bytu podle § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Žalobci náležela bytová náhrada – přístřeší. V daném případě však ve výpovědi z nájmu bytu nebyl zakotven závazek pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu ve formě přístřeší, a žalobci náhradní ubytování zajištěno nebylo. Proto žalobci nevznikla povinnost byt vyklidit. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 7. 7. 2020 č.j. 27 C 30/2020-71 vyhověl návrhu žalovaného a uložil žalobci vyklidit byt do 15-ti dnů od zajištění přístřeší. Žalovaný následně podal žalobní návrh na výkon rozhodnutí. Nečekal však než bude výkon rozhodnutí proveden exekutorem a byt, který užíval žalobce, svémocně vyklidil sám, když dne 5. 2. 2022 vypáčil dveře a následně vtrhl do bytu žalobce. Žalovaný vypudil žalobce z bytu a odvezl část bytového zařízení a veškeré věci domácí a osobní potřeby. Rozbité dveře bytu nahradil jinými dveřmi včetně nové zámkové vložky a znemožnil tak žalobci přístup do bytu. Žalovaný tedy společně s dalšími osobami, které mu v tom byly nápomocny, provedl svémocné vyklizení bytu, který užíval žalobce. Žalobce tak se svou družkou zůstali na ulici a jeho věci z bytu byly odvezeny na místo, které určil žalovaný. Žalobce zůstal na ulici bez svých věcí, bez osobních potřeb, a protože není ze zdravotních důvodů očkován, musel v noci přespávat v autě. Byla tak pošlapána veškerá osobnostní práva žalobce včetně práva na obydlí. Ze strany žalovaného došlo k neoprávněnému zásahu do soukromí žalobce. Mezi zásahem ze strany žalovaného a porušením osobnostní sféry žalobce je příčinná souvislost a zásah má v daném případě takovou intenzitu, kterou již není možné tolerovat v demokratické společnosti. Žalobci byla žalovaným způsobena závažná újma. Zásah do jeho osobnostních práv byl mimořádně závažný. Žalovaný udělal v sobotu 5. 2. 2022 ze žalobce z minuty na minutu bezdomovce, žalobce byl ze svého bytu vypuzen jen v tom, co měl na sobě. Žalobci byly odcizeny veškeré osobní věci včetně oblečení, obuvi, spodního prádla a ostatních věcí osobní potřeby, přičemž tento stav nadále přetrvává. Žalobce musel se svou družkou dvě noci přespávat v autě, když v době pandemie nemoci Covid nebylo možno žádné ubytování sehnat. Po dvou nocích v autě v mínusových teplotách si žalobce obstaral ubytování, které pražský magistrát poskytuje bezdomovcům. Žalobce zažil šok, stres, ponížení a pocit bezmoci, protože k zásahu do jeho práva došlo nečekaně v sobotu, a navíc v zimě, kdy byl z hodiny na hodinu vyhozen žalovaným na ulici bez věcí a jednání žalovaného bylo naprosto nelidské. Žalovaný proto uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Za přiměřenou náhradu újmy, která byla žalobci způsobena popsaným jednáním žalovaného, považuje žalobce částku 200 000 Kč. Tuto újmu nelze odčinit jinak než penězi. 2. Žalovaný proti žalobě namítal, že při vyklizení bytu jednal zákonným způsobem v rámci oprávnění chránit svůj majetek před jeho nepřiměřeným poškozováním a ničením. Žalobce odmítl dobrovolně respektovat pravomocná rozhodnutí tuzemských soudů a takovému postupu nelze přiznávat soudní ochranu. Žalobce žádnou újmu na svých právech neutrpěl, žalovaný postupoval zcela v intencích zákona a pravomocných soudních rozhodnutí. Žalobce je pouze od 5. 2. 2022 nucen jako každý běžný občan nést náklady na své bydlení sám. V listopadu 2013 žalobce obdržel výpověď z nájmu předmětného bytu od právního předchůdce žalovaného a nájem zanikl v únoru roku 2014. Žalobce následně podal žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, avšak tato byla zamítnuta. Následně žalovaný vyzval žalobce písemně k vyklizení bytu a k výzvě připojil potvrzení o obstarání přístřeší v ubytovně na [část obce]. Žalobce měl vyklidit byt do 15-ti dnů od zajištění přístřeší, tj. nejpozději dne 18. 4. 2020, přičemž k tomuto dni přístřeší zajištěno měl. Žalobce ovšem dobrovolné vyklizení odmítl s argumentem, že nesouhlasí s rozsudky soudů. Žalovaný byl proto nucen podat žalobu na vyklizení bytu a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 se dne 7. 8. 2020 č. j. 27 C 30/2020-71 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2020 č.j. 51 Co 351/2020-107 byla žalobci uložena povinnost předmětný byt vyklidit. Žalobce přesto i nadále tento byt obýval a odmítal jej opustit. Vzhledem k tomu, že v únoru 2021 došlo v ubytovně na [část obce] ke změně provozovatele a k částečné změně předmětu podnikání, bylo žalobci jakožto povinnému pro účely exekučního řízení v roce 2021 zajištěno aktualizované přístřeší, a to v [právnická osoba] Žalovaný na základě rozsudku, kterým byla žalobci uložena povinnost vyklidit byt, zajišťoval přístřeší na jaře 2020 a zaslal žalobci 20. 3. 2020 výzvu k vyklizení s doloženým potvrzením o zajištění přístřeší. Žalobce odmítl využít tuto možnost. Tím ovšem byla povinnost žalovaného zajistit přístřeší splněna a další pokusy o zajištění přístřeší ze strany žalovaného byly již jen projevem jeho dobré vůle a nepředstavovaly zákonem uloženou povinnost. Žalovaný měl povinnost obstarat příležitost k ubytování, nikoliv sám nést náklady na bydlení žalobce a jeho družky. Ovšem bez ohledu na zajištění přístřeší v roce 2020 si žalobce mohl sám v únoru 2022 zařídit ubytování kdekoliv, například v ubytovně, v hotelu nebo si mohl pronajmout byt apod. Povinnost zajistit přístřeší byla splněna na jaře 2020, tato povinnost nemůže trvat neurčitě dlouhou dobu až do okamžiku, kdy se jí žalobce rozhodne využít. Dne 24. 8. 2021 vydal Obvodní soud pro Prahu 9 usnesení č. j. [číslo jednací], kterým zamítl návrh žalobce na zastavení řízení a konstatoval splnění povinnosti obstarat přístřeší. Toto rozhodnutí potvrdil i odvolací Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2021 č. j. 55 Co 342/2021-89. Za období osmi let od února 2014 do února 2022 nehradil žalobce žalovanému ani jeho právnímu předchůdci žádný nájem, ani ničeho na službách spojených s nájmem. Pokud by bylo kalkulováno s průměrným nájmem za uvedený byt o velikosti 3+1 v [obec] ve výši 15 000 Kč měsíčně bez započítání nákladů na služby, pak neuhrazené nájemné za období osmi let převyšuje částku 1,4 milionů korun českých. Náklady na služby spojené s užíváním bytu, které žalovaný musel za žalobce v tomto období reálně hradit, jdou do stovek tisíc korun. Předmětná žaloba je pouze dalším účelovým pokusem žalobce získat na úkor žalovaného nějaký majetkový prospěch bez ohledu na osm let trvající bezplatné bydlení v jeho bytě. Žalobce zneužíval právní úpravu exekučního řízení, kdy stále se opakujícími návrhy na zastavení řízení, jeho odklad anebo přerušení dosahuje toho, že exekuci nelze nikdy materiálně vykonat, neboť po každém zamítavém rozhodnutí následuje nový návrh. Postupem používaným žalobcem bylo teoreticky možné exekuční řízení blokovat do nekonečna, avšak tato systémová chyba nemůže jít k tíži žalovaného. Vyčkávat na možné vyklizení bytu exekutorem nebylo možné i z důvodu, že ze strany žalobce byl byt doslova demolován a vybydlen a pokračováním takového stavu docházelo jen k prohlubování majetkové škody na straně žalovaného. V důsledku vyklizení bytu v únoru 2022 došlo pouze k uvedení faktického stavu do souladu s příslušnými rozhodnutími tuzemských soudů. Žalobce je sice oficiálně nemajetný, avšak například denně užívá motorové vozidlo, které je evidováno na třetí osobu, aby bylo exekučně nepostižitelné. Není pravda, že žalovaný dne 5. 2. 2022 vypáčil dveře bytu. Pokud jde o vyklizení předmětného bytu, žalobce chránil svůj majetek před jeho nepřiměřeným poškozováním a ničením, neboť žalobce předmětný byt nejenže nijak neudržoval, nýbrž ho doslova vybydlel, kdy totální devastace bytu je zjevná na první pohled, byt je neobyvatelný, ze stěn padá obložení, podlahy jsou zničené a balkon je doslova kompletně pokrytý decimetry ptačího trusu. Z důvodu akutní devastace bytu jsou v postupu žalovaného okolnosti vylučující protiprávnost, to znamená krajní nouze. Žalovaný ke dni vyklizení získal dostatek poznatků o tom, že jeho majetek je ničen a devastován a nebyl povinen toto dále trpět. Byl to žalobce, kdo odmítl dobrovolně respektovat pravomocná rozhodnutí tuzemských soudů a takovémuto postupu nelze přiznávat soudní ochranu ve smyslu uplatněného nároku. Pokud jde o věci vyklizené z bytu, pak žalovaný nikdy neměl a stále ani nemá žádný zájem o vyklizené věci žalobci a jeho družce jakkoli zadržovat. Právě naopak. Nutnost věci uskladňovat je pro žalovaného zatěžující časově i finančně. Předmětné věci byly nejd