7 C 175/2018-870 — Okresní soud v Písku

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhali nahrazení souhlasu žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků specifikovaných v žalobě, nacházejících se v katastrálním území , adresa, , a to k uspokojení nevypořádaného restitučního nároku žalobců. Podle žalobních tvrzení jsou žalobci oprávněnými osobami ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a jako takoví se domáhají vydání nemovitostí, které jim byly původně odňaty, a to v rámci dvou řízení před pozemkovým úřadem. Rozhodnutím č. j. , Anonymizováno, ze dne 2. 2. 2000 , Anonymizováno, jakožto pozemkový úřad rozhodl, že žalobci nejsou vlastníky pozemků parc. číslo , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , KÚ , adresa, , které žalobci jako podíloví spoluvlastníci (každý jednu polovinu) převedli na stát kupní smlouvou ze dne 28. 11. 1978 a tyto jim nelze vydat, a z toho důvodu mají právo na příslušnou náhradu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 3. 2000. Shora uvedené žalobcům nevydané pozemky byly Pozemkovým fondem oceněny částkou 113 937,55 Kč a to dne 22. 5. 2001. Jelikož žalobci s tímto oceněním nesouhlasili pro zjevné stavební určení nevydaných pozemků, nechali soudním znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, vyhotovit znalecký posudek, podle něhož hodnota nevydaných pozemků představuje částku 7 221 750 Kč. I přes doložení tohoto znaleckého posudku , právnická osoba, ČR stále trval na původním zjevně nesprávném ocenění, přičemž k přecenění uvedeného nároku došlo až dopisem č. j. , Anonymizováno, ze dne 17. 2. 2010, tedy osm let po původní žádosti žalobců, a to na částku 6 036 004,10 Kč. Tento nárok žalobců byl již zcela uspokojen převody náhradních pozemků, a to i prostřednictvím soudních rozhodnutí. Žalobci se nyní domáhají vydání dalších náhradních pozemků k uspokojení nároku pocházejícího z rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, ze dne 7. 10. 2002 (dále jen „, Anonymizováno, “), jímž bylo rozhodnuto o nevydání pozemku PK , Anonymizováno, v KÚ , adresa, žalobcům. Každý ze žalobců má poloviční podíl na nevydaných pozemcích, tedy i na nároku na náhradu odpovídajícímu ceně nevydaných pozemků. Odňatý pozemek PK , Anonymizováno, byl státu prodán kupní smlouvou ze dne 19. 12. 1983. Nárok žalobců PF ČR ocenil dopisem ze dne 18. 3. 2003 na částku 19 332,60 Kč. Žalobci s tímto oceněním nesouhlasili a dopisem ze dne 27. 5. 2010 marně žádali o řádné ocenění shora uvedeného pozemku jako tzv. pozemku stavebního, protože v době převodu na stát se částečně jednalo o pozemek určený ke stavbě dešťové zdrže podle územního plánu , Anonymizováno, z roku 1978 schváleného dne 16. 1. 1979. PF ČR žádost o přecenění nároku žalobců odmítl s tím, že územním plánem předpokládané určení pozemku nelze považovat za určení pro stavbu. Žalobci se opětovně obrátili na žalovanou dopisem ze dne 14. 12. 2015 s žádostí o přecenění svého nároku a současně doložili znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , oceňující nevydaný pozemek PK , Anonymizováno, na částku 1 084 790 Kč. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 4. 1. 2016 s tím, že v důsledku nejednotnosti judikatury byly od 1. 8. 2015 aktualizovány metodické pokyny žalované tak, že nevydané pozemky se oceňují podle druhu pozemku, který byl v době odnětí státem evidován v příslušné evidenci. Žalobci tak v odmítnutí žalované provést správné ocenění nároku žalobců spatřují svévoli a liknavost žalované vůči nim, která odůvodňuje požadavek na vydání náhradních pozemků soudním rozhodnutím. Žalobci se totiž z důvodu nesprávného ocenění výše jejich nároku dlouhodobě nemohou domoci odpovídající náhrady za nevydaný pozemek ve veřejných nabídkách pozemku vyhlašovaných žalovanou. Žalobci byli přitom v minulosti vždy aktivní při vypořádání nároků, účastnili se veřejných nabídek pozemků s žalovanou a PF ČR korespondovali ve snaze domoci se náhradních pozemků a „přecenění“ obou restitučních nároků. Již žádostí ze dne 14. 5. 2004 žalobci požádali o náhradu za nevydané pozemky, opakovaně v následujících letech vydání pozemků urgovali a později se též opakovaně domáhali správného ocenění restitučních nároků. Žalobci v žalobě poukazovali na řízení, která byla v daných restituční věcech již vedena a která byla úspěšná s tím, že jejich nárok, pokud se týká rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, ze dne 2. 2. 2000 byl nakonec správně oceněn a již zcela vypořádán vydáním náhradních pozemků. Žalobci současně poukázali na řízení, ve kterých byli úspěšní i pokud se týká uspokojení nároku z rozhodnutí , Anonymizováno, a která jsou specifikována níže.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná učinila nesporným, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, avšak zásadně nesouhlasila s výší restitučního nároku a s tvrzením žalobců, že by vůči nim postupovala liknavým či svévolným způsobem. Žalobci tak dle názoru žalované nemohou splňovat podmínky stanovené judikaturou pro to, aby se převodu náhradních pozemků mohli úspěšně domáhat mimo postup předvídaný zákonem, tj. mimo veřejnou nabídku prostřednictvím soudních řízení. Nadto má žalovaná za to, že restituční nárok žalobců je promlčen. Rozhodnutím ze dne 7. 10. 2002, č.j. , Anonymizováno, o nevydání pozemků byla přiznána náhrada za tyto nevydané pozemky jako jejich restituční nárok. Od tohoto data začala plynout obecná tříletá promlčecí doba nejen k uplatnění restitučního nároku žalobců, ale i k případnému rozporování jeho výše. Žalobci však v tomto řízení svůj restituční nárok uplatnili až žalobou ze dne 25. 6. 2018, soudu doručenou dne 26. 6. 2018, tedy až po tříleté promlčecí době a jejich restituční nárok je již promlčen. Z důvodu promlčení a s tím spojené vznesené námitky by tedy žaloba měla být zamítnuta. Žalovaná dále poukazuje na to, že nesouhlasí se závěry obsaženými ve znaleckém posudku, který byl předložen žalobci ke stanovení výše restitučního nároku plynoucího z rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, a trvá na ocenění nevydaných pozemků tak, jak jej učinila citovaným rozhodnutím a to primárně z důvodu, že nevydaný pozemek, respektive jeho značná část, byl v době přechodu na stát dle příslušné územně plánovací dokumentace navrženou vodní plochou – dešťovou zdrží a plochou vyhrazenou pro účelovou zeleň a veřejnou vysokou zeleň, tj. nebyl určen k zastavění. Na základě tohoto ocenění ve vztahu k žalobci a) i b) byla žalovanou zaevidována výše restitučního nároku v částce 19 332,60 Kč. Nad rámec shora uvedeného žalovaná uvedla, že restituční nárok z rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, byl vypořádán dohodou o narovnání uzavřenou mezi žalobci a žalovanou dne 26. 2. 2018. K uzavření této dohody došlo k návaznosti na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 2012, č. j. 34 C 90/2012-159 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 36/2013-193 ze dne 5. 3. 2013. S ohledem k tomu žalovaná v současné době eviduje u žalobců restituční nárok z předmětného rozhodnutí ve výši 0. Žalovaná dále dovozuje, že vůči žalobcům nepostupovala liknavě ani svévolně. Žalobci v případě rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, od roku 2003 do roku 2010 prakticky vůbec neuplatnili svůj restituční nárok plynoucí z tohoto rozhodnutí. Přitom v tomto období bylo jen dle zákona o půdě vyhlášeno 36 kol nabídek s dostatečným množstvím vhodných pozemků. Pokud se žalobci neúčastnili těchto veřejných nabídek z důvodu povědomosti o jejich tvrzeném a údajném nesprávném ocenění jejich restitučních nároků, pak již v této době mohli podat žalobu na určení výše jejich restitučních nároků soudu. K převoditelnosti náhradních pozemků dále žalovaná poukazovala na nutnost posouzení jejich převoditelnosti nejen z pohledu zákonných překážek, ale i ve světle judikatury ústavního a nejvyššího soudu. Žalovaná poukazovala na skutečnost, že pozemky, i když u nich není dána přímá zákonná překážka převodu, mohou být k převodu nevhodné. Za kritéria nevhodnosti náhradního pozemku lze přitom například pokládat, nejde-li o pozemek zatížený právy třetích osob (rozsudek nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011). Dále žalovaná poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu např. sp. zn. 30 Cdo 2021/2005, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, 28 Cdo 1547/2016. V souvislosti s posledně zmíněnou judikaturou žalovaná poukazovala na to, že Nejvyšší soud v této souvislosti judikoval, že zemědělským využitím pozemku se rozumí zemědělské obhospodařování půdy a zastavění stavbou mající za následek trvalou změnu využití pozemku, které brání jeho zemědělskému a lesnímu využití, kdy za zastavěnou část se ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě považuje i část pozemku bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu pozemků. Konkrétně pak žalovaná poukazovala na to, že pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, je dotčen zahájenými pozemkovými úpravami. Současně