9 C 134/2024-36 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 20 666,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 666,55 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení. Podání návrhu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 25. 7. 2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně , internetové stránky, , kde žalovaná požádala o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti s ní byla smlouva elektronicky uzavřena. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované na základě výpisu z účtu žalované, informací poskytnutých žalovanou a lustrací žalované v insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí a v databázích CNCB, NRKI, BRKI. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované úvěr až do výše 24 300 Kč s možností postupného čerpání, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky. Celková částka 24 300 Kč byla žalované vyplacena z bankovního účtu žalobkyně na její bankovní účet č. , č. účtu, , přičemž jí byla vyplacena dne 25. 7. 2022 částka 3 500 Kč, dne 2. 8. 2022 částka 10 000 Kč, dne 26. 8. 2022 částka 3 500 Kč, dne 9. 9. 2022 částka 2 500 Kč, dne 10. 9. 2022 částka 1 200 Kč a dne 24. 9. 2022 částka 3 600 Kč. Splatnost úvěru nastala dne 30. 11. 2022, neboť žalovaná požádala o posunutí splatnosti celkem o 98 dní. Žalovaná na svůj dluh uhradila ve třech platbách celkem 3 633,45 Kč, dlužná jistina tak činí 20 666,55 Kč. Před podáním návrhu vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky, ta však neuhradila ničeho.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno. Ten však byl zrušen pro nedoručitelnost.3. Vzhledem k tomu, že k žalobním tvrzením obsaženým v žalobě nebyly předloženy důkazy k jejich prokázání, vyzval soud žalobkyni usnesením ze dne 2. 5. 2024, č. j. 9 C 134/2024-23 k označení důkazů k prokázání tvrzených skutečností. Konkrétně vyzval žalobkyni k tomu, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že mezi ní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, že byl dodržen kontraktační proces tak, jak žalobkyně uvedla v žalobě a že před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované splácet úvěr. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 13. 5. 2024. Žalobkyně však do rozhodnutí soudu nepředložila relevantní důkazy k prokázání tvrzených skutečností, respektive na shora specifikované usnesení vůbec nereagovala.4. K ústnímu jednání konanému dne 20. 6. 2024 se žalobkyně ani žalovaná bez omluvy nedostavily, ani nepožádaly o jeho odročení, přestože byly řádně předvolány postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., a to právě při tomto jednání (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním (dále jen „smlouva“) bylo zjištěno, že tato obsahuje text smlouvy o úvěru, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru s postupným čerpáním až do výše 24 300 Kč. Jako smluvní strany jsou zde označeny žalobkyně a žalovaná. Ve smlouvě je uveden poplatek za sjednání úvěru ve výši 6 080 Kč a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 110 Kč měsíčně. V závěru smlouvy je uvedeno „Já, , jméno FO, , rodné číslo , č. účtu, potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl a s jejím obsahem souhlasím. Tímto podepisuji.“ a dále následuje text „Podepsáno elektronicky dne 2022-07-25“.6. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že na bankovní účet žalované č. , č. účtu, byla v období od 25. 7. 2022 do 24. 9. 2022 vyplacena postupně celková částka 24 300 Kč.7. Z výzvy k úhradě ve spojení s podacím lístkem ze dne 11. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to právě výzvou ze dne 11. 9. 2023, odeslanou téhož dne. Žalobkyně v ní stanovila žalované lhůtu k úhradě v délce 3 dnů.8. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyní předložená smlouva sice obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaná a jejím předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 24 300 Kč, nicméně tato listina neobsahuje podpis žalované. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kde žalobkyně uvedla, že k uzavření smlouvy došlo úkonem žalované na webovém rozhraní žalobkyně (v klientském profilu žalované), kde měla žalovaná odsouhlasit znění smlouvy a elektronicky ji podepsat (kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“). Uzavření smlouvy neprokazuje ani poznámka „Podepsáno elektronicky dne 2022-07-25“ uvedená pod textem smlouvy, neboť touto poznámkou nelze mít za prokázané, že by žalovaná skutečně, v rámci svého klientského profilu, klikla na opt-in volbu „Podepisuji“ (jak tvrdila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně). Z této poznámky nelze dovodit ani to, že žalované byl vůbec nějaký klientský profil zřízen a že v rámci tohoto profilu žalovaná skutečně takový úkon, kterým by projevila vůli být vázán smlouvou v právě takovém znění, které předložila žalobkyně, učinila. Jiné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně kontraktačního procesu žalobkyně nepředložila, a to ani přes výzvu soudu, a proto nelze dospět k jinému závěru, než že neprokázala, že smlouva se žalovanou byla platně uzavřena. Žalované proto z této smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek.9. Bylo však prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 24 300 Kč, a to převodem na její bankovní účet. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení v této výši. Dále bylo prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 3 633,45 Kč. Žalobě proto bylo vyhověno co do částky 20 666,65 Kč, která představuje rozdíl mezi celkovou žalobkyní poskytnutou částkou a částečnou úhradou žalované, a to podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 24 300 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaná byla výzvou ze dne 11. 9. 2023, odeslanou téhož dne, vyzvána k uhrazení dlužné částky, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k úhradě v délce 3 dnů a žalovaná je tedy od 15. 9. 2023 v prodlení s úhradou dlužné částky. Od tohoto data byl proto žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbývajícím rozsahu byl jako nedůvodný zamítnut.10. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o platné uzavření smlouvy o úvěru. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).11. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o.s.ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty t