9 C 60/2025-46 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 395 Kč se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně od 13. 12. 2023 do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně (společnost , právnická osoba, .) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytnula částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 039,93 Kč nejpozději do 12. 12. 2023. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů. Na základě těchto údajů mu byl zřízen uživatelský účet, prostřednictvím kterého požádal o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti mu byl zaslán návrh konkrétní smlouvy o úvěru, který žalovaný odsouhlasil zadáním verifikačního kódu , číslo, . Následně byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13. 1. 2025 postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, ., která pohledávku následně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, přestože ho k tomu žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu vyhověno v plném rozsahu, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 22. 10. 2025 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že tato obsahuje text smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč. Jako smluvní strany jsou označeni společnost , právnická osoba, a žalovaný. V závěru smlouvy je uvedeno „Ja, , Jméno žalovaného, rodné číslo , číslo, potvrzují, že jsem dokument přečetl a s jeho obsahem souhlasím. Na důkaz toho, podpis proveden 2023-11-12 13:40:59 elektronickým kódem , číslo, “. Ve smlouvě je uveden poplatek za sjednání úvěru 4 031,94 Kč (při překročení doby splatnosti 5 039,93 Kč) a úroková sazba ve výši 36 % ročně. Splatnost částky 17 395 Kč sestávající z jistiny úvěru, poplatku a úroků nastává po 30 dnech od odeslání finančních prostředků.4. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že společnost , právnická osoba, odeslala dne 12. 11. 2023 pod variabilním symbolem , var. symbol, na bankovní účet č. , č. účtu, částku 12 000 Kč.5. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 15. 9. 2025 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu , č. účtu, , na který byla dne 12. 11. 2023 pod variabilním symbolem , var. symbol, připsána platba ve výši 12 000 Kč, je žalovaný.6. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2025 ve spojení s rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 25. 8. 2024 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.7. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 1. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě 3 dnů.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Předložená listina obsahuje pouze podpis právní předchůdkyně žalobkyně, nikoli žalovaného, a žalobkyně neprokázala, že by žalovaný jakkoli projevil vůli návrh smlouvy akceptovat. Nebyla doložena registrace žalovaného na webovém portálu , webové stránky, , zřízení uživatelského účtu, podání žádosti o úvěr a ani podepsání smlouvy zadáním zaslaného kódu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy prokazující, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, neprokázala, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy. Žalovanému proto z takové smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek.9. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobě by nemohl v plném rozsahu vyhovět, ani v případě, že by žalobkyně prokázala platné uzavření smlouvy, protože nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala skutečné výdaje žalovaného. Od podrobnějšího odůvodnění tohoto závěru soud upouští s ohledem na závěr o neprokázání uzavření smlouvy.10. Bylo však prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného částku 12 000 Kč. Na straně žalovaného tak došlo v této výši k bezdůvodnému obohacení. Soud proto žalobě vyhověl právě co do částky 12 000 Kč, a to podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, a to včetně příslušenství požadovaného na základě smlouvy o úvěru. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 12 000 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaný byl předžalobní výzvou odeslanou dne 22. 1. 2025 vyzván k uhrazení dlužné částky; tuto výzvu přitom lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V souladu s § 573 o. z. lze zásilku považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 27. 1. 2025. V této výzvě žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů, od následujícího dne se tak žalovaný nachází v prodlení s úhradou dlužné částky. Proto soud žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. pouze od 31. 1. 2025 a ve zbývajícím rozsahu jej jako nedůvodný zamítnul. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.11. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na celou žalovanou částku. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).12. Rozsudek, jímž byla žaloba částečně zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (vi