Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 10 341 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 19. 7. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky , webové stránky, , kde se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu; následně pak požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru. Žalované byl po ověření úvěruschopnosti (lustrací v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB) zaslán návrh konkrétní smlouvy o úvěru, který žalovaná podepsala verifikačním sms kódem zaslaným z telefonního čísla uvedeného žalovanou při registraci. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny úvěru i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 341 Kč, a to nejpozději do 17. 8. 2024. Žalovaná povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, z titulu smlouvy nezaplatila ničeho. Žalobkyně tak nárokuje zaplacení částky 10 341 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a z dlužného poplatku ve výši 5 341 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné částky od 18. 8. 2024 do zaplacení. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne 20. 10. 2025.2. Usnesením ze dne 22. 6. 2026 soud vyzval žalobkyni mimo jiné k označení důkazů k prokázání žalobních tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně na výzvu soudu nikterak nereagovala, z účasti na ústním jednání konaném dne 29. 7. 2026 se omluvila. Žalovaná se k věci nevyjádřila, řízení se aktivně neúčastnila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila (předvolání se žalobou ji bylo doručeno do vlastních rukou již dne 7. 7. 2026). Z toho důvodu bylo soudem jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků řízení.3. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ve spojení s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou dne 18. 7. 2024 smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalované dne 19. 7. 2024 bezúčelový úvěr ve výši 5 000 Kč, žalovaná se pak zavázala vrátit poskytnutou úvěrovou jistinu společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 041 Kč (po slevě) / 5 341 Kč (před slevou) nejpozději dne 17. 8. 2024, RPSN činí 9 867,10 %. Předmětná listina je podepsaná zástupcem právní předchůdkyní žalobkyně, u žalovaného je pak uvedena poznámka „SMS kód: 165055“.5. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 14. 6. 2023 a z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 10. 2025 včetně Přílohy 1 této smlouvy je soudem zjištěno, že pohledávka vůči žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena ve prospěch žalobkyně.6. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna písemně Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025, přičemž v rámci předmětné písemnosti byla žalovaná současně vyzvána k zaplacení dlužné částky v celkové výši 14 237,55 Kč ve lhůtě 3 dnů.7. Obdobně pak byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky právní zástupkyní žalobkyně, a to Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025, která byla podle připojeného potvrzení o podání zásilky odeslána dne 20. 10. 2025.8. Podle sdělení československé obchodní banky, a.s., ze dne 7. 7. 2026 je vlastníkem účtu č. , č. účtu, , jméno FO, , narozená , datum, , osobou s dispozičním oprávněním k účtu pak žalovaná, přičemž na tento účet byla v červenci 2024 připsána platba ve výši 5 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně.9. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou dne 18. 7. 2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které poskytla žalované bezúčelový úvěr ve výši 5 000 Kč bezhotovostním převodem na účet označený žalovanou (k němuž měla žalovaná dispoziční oprávnění). Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou úvěrovou jistinu společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 041 Kč (po slevě) / 5 341 Kč (před slevou) nejpozději dne 17. 8. 2024, nezaplatila však ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalované žalobkyni smlouvou ze dne 25. 1. 2024, žalované bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Dne 20. 10. 2025 byla žalované právní zástupkyní žalobkyně zaslána předžalobní výzva.10. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Soud dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k odbornému zkoumání úvěruschopnosti žalované tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně jejích reálných příjmů a výdajů. Žalobkyně k výzvě soudu nepředložila žádné důkazy prokazující dodržení zákonného postupu ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V důsledku uvedeného je možno uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v souvislosti v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.12. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalované byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 5 000 Kč, přičemž žalovaná nevrátila ničeho, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky, smluvní pokuty apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat. Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).13. Žalovaná jako spotřebitelka je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem, přičemž v daném směru tíží žalovanou jak povinnost tvrzení, tak povinnost důkazní. V konkrétní věci byla žalovaná zcela pasivní, povinnost tvrzení ani povinnost důkazní nesplnila, proto soud stanovil lhůtu pro zaplacení v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 3 dnů ode dne právní moci rozsudku.14. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla převážně procesně úspěšnou žalovaná, které však žádné náklady v souvislosti s vedením soudního řízení z důvodu její pasivity nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.