Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči své dceři (žalované) s účinností od 1. 8. 2026 s odůvodněním, že žalovaná je již zletilá, ukončila středoškolská studia maturitní zkouškou, nemá v plánu pokračovat vysokoškolským studiem a je schopna se sama živit. Žalobce hradil výživné pravidelně ve stanovené výši, poslední výživné uhradil za měsíc červenec 2026 dne 15. 6. 2026. Žalobce dále uvedl, že naposledy bylo výživné stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 10. 2021, č. j. , spisová značka, . Doplnil, že nepožaduje po žalované náhradu nákladů řízení a nákladů řízení se vzdává.2. Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti vyjádřila souhlas, neboť vyživovací povinnost žalobce k ní fakticky zanikla koncem června 2026, když v červnu ukončila maturitní zkouškou středoškolské studium s tím, že se již nehodlá dalším studiem připravovat na budoucí povolání. Prostřednictvím SMS zpráv se se žalobcem domluvila, že jí ještě poskytne výživné za měsíce červenec a srpen 2026. Výživné za červenec 2026 jí žalobce uhradil, na výživném za srpen 2026 žalovaná netrvá. Nyní je ve vysokém stupni těhotenství.3. Žalobce i žalovaná se z ústního jednání konaného dne 17. 8. 2026 omluvili, proto soud věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).4. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 10. 2021, č. j. , spisová značka, , vyplývá, že soudem byla schválena dohoda rodičů, na základě které byla tehdy nezletilá žalovaná svěřena do péče matky a otec (žalobce) se zavázal od 1. 9. 2021 hradit výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně.5. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, , ze sdělení Úřadu práce , adresa, , ze sdělení České správy sociálního zabezpečení , adresa, a ze sdělení , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaná byla žákyní střední školy do 26. 5. 2026, kdy denní nástavbové studium , číslo, Podnikání úspěšně ukončila maturitní zkouškou, nepobírá důchod, dávky nemocenského pojištění ani žádné sociální dávky a není hlášena na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání.6. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.7. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná ukončila soustavnou přípravu na budoucí povolání dne 26. 5. 2026, v dalším studiu již nepokračuje a nyní očekává narození dítěte. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná je schopna se sama živit, a proto vyživovací povinnost žalobce jakožto jejího otce zanikla. Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti vyjádřila souhlas. Žalobě proto soud vyhověl a změnil výrok II. rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 10. 2021, č. j. , spisová značka, , kterým byla naposledy upravena výše vyživovací povinnosti, tak, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalované zrušil ke dni 1. 8. 2026.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Za situace, kdy žalobce byl ve sporu plně úspěšný, měl by právo na náhradu svých nákladů řízení, jelikož však uvedl, že po žalované náhradu nákladů řízení nepožaduje, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.